06.10.2015 úterý

6:15 budíček po pondělním volejbale v Písku, snídaně s Olou, přebalit bágl, vyhodit deštník a trekové hole a v 7:12 odjezd ze zastávky na Pražské, bágl pod bus, poslední ohlédnutí a Ola mizí s kolem v dešťových kapkách, zatímco já se pohupuji vsříc neznámu. Zatím tedy spíše známu, protože z Anděla beru metro na Zličín a pak 100 rovnou na Ruzyni. Mám předstih. Ten hravě zamázne net a nákup. V Bille utrácím poslední české drobné za tyčku na rty, kterou jsem doma nedohledal a za pečivo, které dohledám rád až v Nepálu. Je přede mnou cesta, o které jsem již dostkrát vážně uvažoval a vždy z ní sešlo z racionálních důvodů. Díky racionalitě jsem se však tentokráte opravdu rozhoupal. Padesátka odpískaná, práce šlechtí, ale netlačí, Ola v plesomaturitních přípravách a děti dětí ve školkách.

13:10 stojím před bránou do nástupní roury a přede mnou se dva otetovaní mladící naváží do personálu u přepážky. Nedojde na facky, ale atmosféra zhoustla. Do letadla si beru něco jablek a očekávám i něco na zub. To přijde v podobě malého menu bez pití. Nevadí, v krabičce je džusík a jablka mají dost šťávy na odpálení většího Boeingu. Takže jsem bez obav, protože letíme 737. Výhled před křídlem je možná pěkný, ale volná trojka, na které sedím, láká ještě víc. Je potřeba něco naspat do zásoby. Ozývá se hlášení kaptána. Na palubě prý došlo ke kriminálnímu činu. To musím vidět... Nejedná se však o žádné drama, jde o obyčejnou rvačku mezi přiopilým tetovancem a stewardem. Tomu se totiž nelíbilo přátelské (či nepřátelské) kopání okovanou botou do dveří. A tak milý steward použil něco z praktického výcviku sebeobrany a hbitě milému cestujícímu přidělal zdarma tetování v podobě šklebící se pěticentimetrové rány na čele. Krev jako z prasete... Ale zas tak zadarmo to asi nebylo, protože po přistání v Dubaji jsme vyzváni k trpělivosti. Do letadla nastupuje komando ranařů, kterým se pod saky rýsují pětačtyřicítky. Milého chlapce vyvádí vstříc čekajícím antonům, sanitkám i přenosovým vozům. Sjelo se jich na toho chudáka požehnaně, takže sláva ho nemine.

18.10.2015 neděle