Léto ve dvou

Tentokráte jsme léto pojali poněkud netradičně. Nálady se střídaly skoro rychleji než počasí, a zatímco se vzduch postupně prohříval, naše myšlenky se upínaly k novým cílům. Kdo měl letos jasno, byl Petr. Poté co se upsal Alvarézu k průvodcování železničního putování z Čech až na konec světa, tedy přesněji do Číny, měl plnou hlavu starostí s organizací akce. To mu ovšem vůbec nebránilo, aby absolvoval dvě cesty do Španělska a v Eurorébusu si pojistil další podzimní dobrodružství.Karla s Martinem si vybudovali provizorní obydlí ve Skalách a léto ubíhalo. Zatímco tráva rostla, blížil se čas Petrova odjezdu a Mirkovi dovolené. Karla s Martinem se také synchronizovali, a tak jsme všichni společně vyjeli pro začátek směrem severním.

08.08.2009 sobota

Přesně rok po zahájení LOH v Pekingu vyjíždíme ku Praze, abychom mohli zamávat Petrovo skupince. Ani trochu stresu v hodinové zácpě na objížďce přes Zbraslav nikoho moc nerozhází, a tak můžeme v poklidu zkontrolovat, že všechny Petrovo ovečky dorazili načas, pan vedoucí si je přepočítal a následně naložil do vlaku směrem Košice. Zbytek zatím nervózně stepuje před nádražím na zákazu stání přímo před nosem policejní hlídky. Vlak odjíždí na čas na východ a my pokračujeme na sever. Trochu měníme plány a vezeme KaMa do Jablonce, kde mají spicha s další dvojkou, se kterou plánují prochodit Jizerky. My máme Jizerky v batohu, takže se spokojíme s Českým rájem. První zastávku realizujeme kousek pod vrcholem Kopaniny. Míříme na vrchol, ale vyhlídku si necháváme až na večer a raději pokračujeme na zříceninu Frýdštejna. Větřík příjemně pofukuje a tajemná zákoutí skalního hradu nás příjemně pohladí. Vyhlídka z věže je sice mírně zamžená, Trosky ale dobře rozeznáme. Pokračujeme na Malou Skálu a po cestě prolézáme roztodivné skalní útvary. Skákat přes z vrcholu na vrchol se nám moc nechce, a tak raději navštěvujeme skalní hrad Vranov hlavním vchodem. Pak už se přes Malou Skálu vracíme zpět na Kopaninu. Večer ještě zdaleka nepokročil k západu slunce, takže výhled z rozhledny je hodně rozpačitý. Ale prošlou trasu si alespoň můžeme prohlédnout z výšky. Ještě zajímavá večeře v podobě houbovky a plněných knedlíků umačkaných ze starých žemlí se zelím. Ubytování zde ovšem nemají, takže přejíždíme na dostřel k Bezdězu a parkujeme v borovém hájku. Petr měl nakázáno, aby dal signál, že v Košicích přesedli v pořádku do vlaku na Moskvu, takže trochu nervózně zaléháme. Po hodině nás budí došlá zpráva. Rozespale kontrolujeme, zda je vše podle plánu, ale po přečtení zprávy jsme okamžitě zcela vzhůru. Se srdcem bušícím až v krku čteme znovu pečlivě zprávu: "Vlak v Košicích nám ujel, tak jsme přejeli mikrobusem do Maďarska, odkud jsme chtěli pokračovat vlakem do Užgorodu, ale ten nám ujel. Co mám dělat?"

Horečně vymýšlíme nějaké řešení ale jsou to samé zoufalé nápady. Opouštíme myšlenku jet do Maďarska, posléze zavrhujeme Prahu i Hradec. Potřebujeme se co nejrychleji dostat na internet a k informacím o vlacích. Narychlo poíláme Petrovi zprávu, aby hledal alternativní spoje do Moskvy a aby nám poslal číslo do cestovky, že to s nimi pořešíme. V rychlosti startujeme a ženeme se na nejbližší nádraží, které je v Mladé Boleslavi. Po cestě samozřejmě bloudíme, následně divoce objíždíme ulicemi Boleslavi a zastavujeme u party cikánů před hospodou. Ti z nás mají sice srandu, ale ukazují nám cestu na nádraží. V tom přichází další zpráva, která mění poněkud situaci. Petr trochu vyděšeně píše, že to byl fór a že je vše v pořádku, hlavně ať nescháníme nikoho z cestovky. Trochu křečovitě se smějeme a už vymýšlíme, jak Petra po návratu zdusíme. Vyléčeni z rodičovských obav se potupně vracíme a tentokráte parkujeme ve vysokém borovém lese. Dost dlouho nám trvá než pořádně zabereme.

09.08.2009 neděle

Ráno přemýšlíme, zda se nám to jen nezdálo, ale zpráva na displeji je nám jasným důkazem. No, to jsou teda fóry! Světlo naštěstí rozhání naše chmury, přičemž jakoby mimoděk prosvětluje zástupy štíhlých borovic. S rozpačitými úsměvy hledíme na sebe i na modrou oblohu, pod kterou nás čeká další cíl. A tím je tajemný hrad Bezděz, jehož siluetu máme spojenu s Máchovým krajem.

Parkujeme na lesní cestě s výhledem na kamenný monument plynule vyrůstající z linie kopce. Za ševelení větví se dostáváme k úpatí v obci Bezděz. Klikatou silnicí pak přecházíme k vstupní bráně, kde nás čeká začátek prohlídky. Romantikou to tu přímo dýchá a dojem si navíc můžeme vylepšit dalekými výhledy z hradní věže. Den se přehoupl do odpoledne, a tak je čas na návrat, pro který volíme novou cestu nabízející nejen tichou přírodu, ale i vzrušení v podobě bloudění mezi skalními útvary. Nakonec se před námi přece jen objevuje opět značka mířící k našemu vozítku. Se vzpomínkami na včerejší divokou jízdu se vracíme zpět přes Mladou Boleslav, a pak po dálnici míříme k domovu.