Srpen začíná

Zatímco se Petr chystá na mezinárodní olympiádu do Tuniska, dáváme dohromady fotky a dárečky z Mongolska. Jen co Petr odletí, přilétají Karla s Martinem z Prahy a všichni odlétáme do Strakonic za dědovými sedmdesátinami. Naštěstí ne tak rychle jako Věra, takže to zvládneme i bez silničního lyšeje. Šest tuniských dnů Petrovi utíká mnohem pomaleji než nám, takže zatímco my se už chystáme na jeho návrat, potí se Petr v afrických čtyřicítkách.

11.08.2008 pondělí

Přes Prahu, kde vypouštíme Karlu s Martinem pokračujeme přímo na sever a parkujeme v Krompachu, jen pár kilometrů od německo-polsko-českého trojzemí. Po svých pak pokračujeme po česko-německé čáře na vrchol Hvozdu, kde si z terasy chaty vychutnáváme široký rozhled plný špičatých českých kopečků.

Po hranici pokračujeme dál a přes německý výběžek se vracíme do Krompachu. Ve Valech okukujeme restauraci Na vyhlídce a následně i Zámeckou v Krompachu, ale pořád se nám to nezdá to pravé. zaujme nás až Česká hospoda v Heřmanicích v Podještědí. Tady čerpáme kalorie do foroty, takže se pak na další zastávce ve Lvové sotva valíme. V úplné tmě naivně obcházíme rybník, jehož strmé svahy nám nedávají šanci ani smočit palec u nohy, natož se vykoupat. Aby nám to nebylo tak líto, spouští se v noci slušná průtrž, které nás nutí zabednit okýnka v našem dočasném nocovišti.

12.08.2008 úterý

Ráno je to úplně o něčem jiném, a tak jdeme obhlédnout zámek Lemberk. Po provětrání a rozhýbání se posunujeme pohraničními vesničkami lužických srbů. Přes Horní Sedlo sjíždíme do Dolního Sedla a odtud vycházíme na náš dnešní hlavní cíl. Tím je kruhová vyhlídka na Popových kamenech. Větrem vyčištěný vzduch nám dovoluje obhlédnout nejenom panorama Lužických hor, ale i jizerské a krkonošské kopečky, stejně jako německou a polskou rovinu na severu. Hustým lesem pokračujeme na tajuplně pojmenovaný Loupežnický vrch, na kterém kromě místo očekávané zříceniny nacházíme jen vrcholovou skálu. Nic si z toho neděláme a likvidujeme zde všechny zásoby. Přes Krásný důl se vracíme k autu a přes Liberec, kde nabíráme babičku pokračujeme do Prahy. Tady nabíráme pro změnu večeři a kola od Karly s Martinem a jdeme čekat na letiště. Už víme, že se přílet opozdí, ale zatím nevíme proč a o kolik. Tak čekáme a čekáme, až se konečně dočekáme. Jak to bylo v Tunisku pak postupně zjišťujeme, jak to bylo v Čechách už víme.