Sucho

Po loňském oddechu jsme se zase vrátili na vodu, tedy téměř vrátili, neboť Mirek zůstal odporným suchozemcem a dal přednost (jak jinak než) cyklosouši. Ale užili si všichni, i když někdo se koupal ve vlahé říční vodě a někdo zase ve vlastním potu. Jarní pohoda prosákla do morku kostí a sluníčko nakonec vysušilo i tu poslední kapku. Ale popořádku.

30.04.2007 pondělí

Sraz na dvoře průmky vyjasňuje nejasné. Kolo necháváme pro Mirka naložené na střeše. Ostatní jsou zdá se na licho, ale tím se alespoň zvyšuje jejich variabilita. Ještě doložit jednu loďku, načepovat hmoty, nablýskat kapotu a jedeme na jihojihovýchod. Na Majdaleně odkládáme lodě a přejíždíme do Staré Hlíny. Ještě jednou na Majdalenu a pak už jen Mirek na Starou Hlínu. Zatímco vodáci zvedají kotvy, roztáčí Mirek kolečka. Po hrázích rybníků míří na Stříbřec a pak do Chlumu u Třeboně.

Lodě se zatím v poklidu proplétají kličkami Staré řeky. Azuro je azurové a to jen umocňuje kouzlo místa. Prohřáté palouky poblíž česko-rakouských hranic lákají k zalehnutí stejně jako písčitá pláž v ohybu Lužnice. Ostatně je čas oběda, a tak se nemusíme za nic stydět.

Když po siestě Mirek míří k Halámkám, z vodního družstva se stává parta podvodníků. Sice se koupe jen malá skupinka otužilců, ale ostatní jim zdá se skoro závidí.

Zbytek plavby probíhá v obnovené pohodě. Zato Mirek si přidává zajížďkou do Nových Hradů mírnou dávku kilometrů. Ve spěchu míří z třeboňského náměstí rovnou na Majdalenu. Naštěstí ho ochotný polodomorodec navádí na správnou stopu - tedy na skvělou stezku proplétající se mezi rybníky a oklikou směřující do konečné. Cesta, která pro vodáky znamenala pár set metrů se natahuje na pět kilometrů. Mirek naposledy kontroluje z lávky Starou řeku, ale tuší, že zbytek už někde odpočívá.

Poslední šlápnutí, kolo je zase na střeše a všichni společně sedíme v hospůdce ve Staré Hlíně. Pomalu můžeme uzavřít dnešní akci. Zpáteční cestu většina neřidičů využívá k podřimování. Vždyť si to ostatně zaslouží...