15.10.2006 neděle

Barevný podzim kola roztáčí, mlhavá rána rozptylují mrazivý dech blížící se zimy a my chytáme poslední příležitosti k posílení cyklofyzické kondice. Kromě drobných projížděk po barevném okolí Písku, podnikáme jednu větší akci s převozem kol na střeše. Posun není sice velký, ale má nás posunout k slunečnému dni - alespoň v to doufáme. V půli října tedy vyrážíme v ranní mlze směrem k Šumavě, abychom otestovali její předstupeň. Trochu nešťastně volíme cestu z Nihošovic po severním úbočí Mařského vrchu. Teploměr se zatím vyšplhal na slabých 7°C a my zachumláni ve všem dostupném oblečení šlapeme vzhůru. Stráně plné luk a lesů likvidují s konečnou platností naše naděje a my jsme docela rádi, že cesta vede dosti krkolomně prudce vzhůru. Bohužel vede stejně krkolomně i dolů a my nejenom, že vymrzáme, ale také nechtíc vypouštíme drahocenný vzduch z právě deflorovaných duší (naštěstí se nejedná o životně důležité orgány). Dvojí lepení nám bere další dávku optimizmu, a když se po dalším výšlapu dostáváme na konec cesty vedoucí do neproniknutelného křoví, končíme. Je ostatně čas na oběd, mlha jak prase, zima snad ještě větší a my hledáme kousek suchého dřeva na podpal. Zoufání vyřeší až kousky březové kůry čadící jak benzínem nasáklý hadr. Za chvíli konečně oheň plápolá a my si můžeme ohřát prsty spálené z topičských pokusů. Vytahujeme klobásky a už se olizujeme. Hned se nám tu líbí mnohem více, oheň hřeje do prokřehlých zad a my mlaskáme jak po týdenním půstu. Přehodnocujeme plány a na mapě hledáme záchrannou trasu. Ta vede kolem Vlachova Březí a pak zpátky do Nihošovic. Mlha neustupuje, ale barevné listy z ní dělají přímo čarovné prostředí. Zajíždíme na okraj Vlachova Březí a procházíme alespoň část křížové cesty. Z útulné lavičky se nám ani nechce, ale čas už pokročil a tak obracíme kola zpět. Za další hodinku nakládáme kola na střechu a plujeme k domovu. Sluníčko se samozřejmě kousek za Strakonicemi loupe z mlhy a opět nám napovídá, že všude dobře...

26.10.2006 čtvrtek

Předpověď na poslední dny října vypadá slibně a my před sebou máme čtyři volné dny. Proč jich tedy nevyužít na nějakou akci. Mirek nezávazně nadhodil možnou cestu kolem Javořice, kam jsme se před pár lety posunuli stopem a kolem níž jsme před pár týdny projížděli bezhlavě na Moravu. Petr z nezávazného plánu dělá důkladně připravenou akci. Kombinuje trasy a spolu s Olou vytvářejí dva slušné okruhy. Takže cíl Telč, přesun autem, akce na kole. Upřesnění předpovědi nám sice radí první den nasměrovat jihozápadněji, ale my se nechceme vzdát příprav a vyjíždíme do lesů Vysočiny. Sluníčko postupně likviduje ranní chlad, ale blíží se Studená a s ní i znovu houstnoucí mlha. V Telči jsme už v mléčném oparu, a tak popojíždíme ještě pár kilometrů. Skládáme kola, nasedáme a jedeme zase trochu vymrznout. Zpočátku víc šlapeme než se radujeme z krásné podzimní přírody. Chlad je naštěstí docela snesitelný a my nad sebou cítíme slunce. Po pár kilometrech vystoupáme na dobrých 700 metrů a prorážíme mlhový krunýř. Hned nám je veseleji a už si říkáme, že se dneska ještě pořádně zapotíme. Ale to neznáme Vysočinu. Jihovýchodní vítr nahání do strání páru ze znojemských rovin a ta se v hustých porostech hezky kondenzuje. Takže jakmile sjedeme kousek níž, máme tu zase bílou tmu. A tak je to až do večera, kdy se v šeru vracíme k autu (v Písku je to ovšem celý den skoro na koupačku). Popojíždíme do Telče, kde chvíli pátráme po volném penzionu, ale pak usuzujeme, že si za těch pár mlhavých kilometrů ani nezasluhujeme spánek pod střechou. Večeři si ale neodpustíme. Tentokráte jsme výjimečně dali na radu domorodce, navštívili restauraci „Na kopečku” a dobře udělali. Porce jsou na talířích nakupeny ve vysokých pyramidách a my musíme rychle ubírat, aby se nám nerozběhly po stolech. Teplo se nám rozlévá po těle a my za chvíli spokojeně vyjíždíme za Telč, kde parkujeme na kraji pole.

27.10.2006 pátek

Tak dneska to vypadá nadějně hned od rozbřesku. Mlha je stlačena kamsi do nížin, vítr změnil směr a sluníčko se na nás směje. Vracíme se zpátky do Telče, nasedáme na kola a vydáváme se na druhý okruh. Ten se přimyká v úbočí Javořice a ve slunném dopoledni nás vede Roštejn. Na hradě probíhá rekonstrukce, ze střechy se sypou záplavy hřebíků a třísek. Postupně obcházíme cedulku se zákazem vstupu a zkoumáme alespoň lehce útroby hradu. Věž je naštěstí otevřená a tak neváháme a vystupujeme vzhůru. Světlo nesvítí a tak musíme v totální tmě šátrat a opatrně našlapovat. Mirek na žádnou propadlinu nenarazil, takže ho za chvíli může vystřídat Petr a dát si svoji stezku odvahy. Z okénka vysoko nad zemí pak spokojeně mává zbytku výpravy. Sjíždíme lesem a následným klesáním k Batelovu. Doplňujeme zásoby, přejíždíme trať a před námi se otevírají zvlněné louky táhnoucí se přes Cerekev až někam k Jihlavě. Tudy teď povede naše putování. Nejprve se ale musíme posilnit, protože nás čeká nejprve mírné bloudění a pak ostré stoupání k horskému hotelu Čeřínek. Minuty na rozdíl od ujetých kilometrů naskakují a my už ani nevěříme, že se za světla stihneme vrátit. Z kopce se to ale rychle otáčí a tak na křižovatce nad Kostelcem můžeme chvíli odpočívat.

Jihlavu máme skoro nadosah, ale my se nakonec rozhodujeme pro opačný směr. Modifikujeme plánovanou trasu a přes Dolní Cerekev míříme na Třešť. Cestu trochu komplikuje Mirek, který ignoruje odbočku a žene se na Kostelec. Petr ho zchváceně dohání a obrací ho k Cerekvi. Mirek ujíždí zpět, opět míjí odbočku a žene se dál. I tentokráte ho zachraňuje Petr, který se už láme smíchy. Konečně směřuje dvojka správnou cestou za Olou. Z Třeště vede cesta kopečky vlnícími se pod sklápějícím se slunkem. Ještě za světla dojíždíme do Telče, kde si dáváme repete včerejší večeře. Mňam. Tmou míříme na Hradec a pak dále k Budějicům.

28.10.2006 sobota

Domů se vracíme až v sobotním odpoledni. Je po dešti, svěží vzduch a Mirek s Petrem vyrážejí pro změnu na kola. Volejbal tentokráte nevyšel ale zato počasí se drží. Šlapeme jako o závod až na Zvíkov. Hradní nádvoří dýchá jako vždy důstojnou krásou a my si z ní něco odvážíme domů. Ani se nestihneme osprchovat a už se dává do pořádného deště...