25.02.2006 sobota

Karla zvládla úspěšně a pro vnějšího pozorovatele i hravě zkoušky, Petr obešel školní kola olympiád a všichni jsme se napínali u telebedny a hnali Neumannovou za olympijským turínským zlatem. A když jsme ji tam přece jen dofandili, byl právě tak čas přesunout se do vyšších poloh a vyzkoušet něco toho bílého sportu i na sobě. Z vánočního běžkování jsme měli zamluvenu jednu cimřičku v našem známem penzionu Babůrek. Chtěli jsme si ověřit, zdali je to tady pod vedením nových majitelů jako zastara. Začátkem února jsme vše ještě jednou ověřili při dalším běžkařském exkurzu, jarní prázdniny zazvonily, takže jsme vcelku v klídku v sobotu ráno naskládali věci a lyže do auta, složili se tam k nim a vyjeli za sněhem. Karlu jsme vyložili spolu s prknem na Hutích a zbytek se pak po vybalení běžkařil na drsně přemrzlém sněhu kolem Hutí. Tady to na upravené stopě docela šlo a tak jsme jako správná paka cyklili přes Pláně. Před čtvrtou jsme vyzvedli prkno, Karlu opustili na zastávce v Hutích a vyrazili po ledovce na večeři. Natěšený Petr dostal docela slušný zásek v podobě zelňačky následované zapečeným filém s pořádnou hromadou houbiček. Protáhlý obličej svědčil o tom, že ani hranolky mu náladu moc nezvedli. To až oplatky na pokoji.

26.02.2006 neděle

Přes noc se pořádně zabělilo a bylo hned veseleji. Veselejší byl i Petr po teple voňavé snídani a s Olou za chvíli spěchají na kotvu, aby zvládli na sjezdovce svých padesát sjezdů. Mirek mezitím bruslí na vrstvě bělostného prašanu. Do Borových Lad je to vyložená radost, pak přichází slušná dřina ve stoupání na Bučinu. Posilnění před vrcholem a může se bruslit až k prameni Vltavy. Ten skoro není pod přívaly sněhu vidět. Zpáteční cesta nad Kvildu je zase jedna velká pohoda. Výhled nad sjezdovkou je odměnou za stoupání, teď se může pro změnu plužit směrem k Tremlům. Stoupání pod Přilbu ve zledovatělém korýtku je na nemazané běžky úkol velmi těžký a proto se Mirek ani nestydí, když si vykračuje s prkýnky přes rameno. Na druhé straně kopce ho čeká úkol ještě těžší, a to nalézt sjezdaře, kteří se zahřívají v místní hospůdce. Mirek vyloudí klíč a spěchá na konec hokejového finále. Křupavoučký řízeček pod nímž se schovává plný talíř hebké kaše vyloudí spokojený úsměv nejenom na Petrovo tváři. Dánský pohár to pak dopiluje k dokonalosti.

27.02.2006 pondělí

Další nadílka sněhu vylepšuje sjezdovku i upravované stopy. Stačí jen překonat stoupání na Pláně a Mirek pokračuje na Hřebenovku a dál na Březník. Zatímco Ola s Petrem sjezdaří, vychutnává si úžasné scenérie kolem Modravského potoka. Ticho sice občas naruší nějaký ten běžkař, ale jinak to tu dýchá dokonalou harmonií. Sluníčko se snaží a ve stoupání pod Černou horu to docela hicuje. Zato sjezd k Pramenům dokáže slušně profouknout. Dolů to sviští jedna báseň. Zahřívačka v dvěstěmetrovém stoupání Pod Stráž je zase potička. Může být něco po půl čtvrté a cesta ještě pořádně dlouhá. Mnohakilometrový sjezd do Borových Lad je však dílem necelé půlhodinky a s nákupem pak stačí už jen zdolat upravenou stopou cestu do Šindlova. Byla by to sranda, kdyby nohy a ruce ještě sloužily, ale vypadá to na těžký útlum. Posílen rohlíky se Mirek vzchopí k záběru a před půl šestou se už vítá se sjezdaři na pokoji. Houbová bramboračka a hrachovočočková kaše s uzeným doplněná pořadnými kedry chleba zajistí celonoční těžkou palbu. Břicha se nám pak ještě dost dnů nesplasknou.

28.02.2006 úterý

Dneska vyrážíme na běžky všichni společně. Azurová obloha a skvělý sníh, co víc si přát. Přes Vydří potok směřujeme na Paseku a pak v pohodičce po lesní silnici kolem Klínu na rozcestí V Srnčím. Po cestě na Kamennou ulehčujeme batohu a tak se na Alpskou vyhlídku dostáváme celkem svižně. Alpy zde sice vidíme jen na pověšené fotografii z října 2004, ale přesto je tu skvěle. Do Borových lad to bereme raději upravenou stopou přes Šindlov. S nákupem na zádech si dopřáváme ještě zastávku na Svinných Ladách v infocentru. Teď už stačí jen se vyškrábat do Nových Hutí a pak zamířit vstříc večeři. Pro Petra je to zase náročnější, protože musí z omáčky vyprostit houbičky do posledního drobku. Ale hlad je hlad.

01.03.2006 středa

Ola s Petrem míří v záplavách nového sněhu opět na sjezdovku, Mirek vyráží v ostrých poryvech větru do Nových Hutí. Po chvíli to ale raději zalamuje na Paseku, aby prozkoumal nově upravenou stopu do Vimperka. V dvaceti centimetrech prašanu razí stopu až k bývalému vojenskému prostoru a pak dál na kraj Vimperku. Zpátky má tedy už pod modrou oblohou stopu proraženou a může se kochat klidem přírody. Prvního a zároveň i předposledního člověka potkává až před druhou. Času je dost a tak přestože to na Pasekách docela slušně fouká, probojovává se Mirek sněhovými jazyky na Šindlov. Odsud už vede vyjetá stopa do Nových Hutí a pak stačí přebruslit k chatě a počkat na sjezdaře. Večerní partička mariáše a kanasty končí po deváté a za chvíli už funíme (a nejen to) do peřin.

02.03.2006 čtvrtek

Poslední den našeho zkráceného pobytu začíná azurovým ránem. Skoro by se chtělo zůstat, ale víme, že je to jen otázka pár hodin a budeme tu mít pěkné sněžení. Tak si ty slunečné chvíle jedeme pořádně užít. Mirek má od nějakého „dobráka” předmazáno, a tak se skřípajícíma zubama zdržuje celou výpravu. Má to ale pozitivní důsledek, protože nám jedna z mála rodinek, ubytovaných s námi na Babůrku, statečně razí stopu v třiceti centimetrech nového sněhu. Na Pláních najíždíme statečně na strojově udržovanou stopu a přes Hřebenovku a Zlatou Studnu míříme na Horskou Kvildu. Tady se zatahuje a začíná pořádně foukat. Prozřetelně jsme zvolili trasu na Zhůří, takže máme vítr v zádech. Ale i tak jsme rádi, když vjíždíme do lesa. Tady je to zase pohodička a občas se zasměje i sluníčko. Přes Polec se vracíme na Pláně a pak k autu. To už jsme ráno naložili a teď musíme jen opatrně doklouzat ke Sloupům a pak ve svitu večerního slunka zamířit k domovu.