Jen co se mračna proměnila v kapky a ty následně v páru (a tím pádem zase v mraky), popadli jsme kola a zamířili na Kamýk. Důvodem nebyly pouze daleké rozhledy, ale hlavně borůvkové koláče, po kterých se nám již celý rok stýskalo. Přestože jsme i tentokráte míjeli zralé třešně, Petr ani nepřibrzdil. A to i přesto, že se šinul na konci našeho vláčku (před Mirka se vůbec neodvažoval). Borůvky nezklamaly a koláč v Oly podání už teprve ne! Ve čtvrtečním deštivém odpoledni, vyplněném hraním Carcassonne, Canasty a Camiónů, jsme to ještě vylepšili borůvkovými knedlíky, po jejichž likvidaci jsme naplnili bágly na zítřejší inspekci Karly.

08.07.2005 pátek

Pátek si nachystal další pořádnou frontičku, a tou nás trápil až do setmění. V dešťových provazech jsme vystoupali do jistebnických kopců. Cíl je zatím v nedohlednu a konec deště taktéž. I tak si ale vychutnáváme pohodovou cestu Českým rájem v blízkosti Prachovských skal. Za hodinku míjíme Vrchlabí a odbočujeme k Malému Labi. V hustém dešti pobíháme po Dolním Dvoře a ptáme se po Janově boudě. Trochu zvlhlí pak nesměle ťukáme na okno vedle zamčených vchodových dveří. A to je náhodička - za oknem se zvedá Karla a jde nás zachránit. Vyměníme pár vět, nějaké to prádlo, Karla nás sveze po vsi a jede se zpátky na jihozápad. Na nějaké pěší výlety to tady dneska rozhodně nevypadá. Po proudu Malého Labe se dostáváme až k jeho soutoku s Labem těsně před Hostinným. Přes Hořice jedeme na Chlumec nad Cidlinou, kde využíváme nekuřáckého salónku restaurace „U Jelena” a pořádně se naboucháme. Zdrželi jsme se akorát tak, abychom mohli sledovat hru barev a stínů s kulisami Blaníku. Váháme, zda nedat bivak spojený s ranním výstupem na rozhlednu, ale pohodlnost tentokráte vítězí (nebo možná spíše pocit blízkosti domova, kde jsme těsně před půlnocí).

09.07.2005 sobota

Vyspáváme únavu až do vysokého slunce, které se snaží mezi načechranými mraky. Skály čekají. Předtím je ale třeba ještě nakrmit našeho žrouta u Kápla a pak protáhnout kosti za Lhotou. Řežabinec je jako vždy v klidném očekávání a my už po kolikáté obdivujeme tajemná zákoutí, dlouhé průhledy, hluboké tůně i vyhřáté louky. U hraničního kamene mezi katastry Lhoty, Ražic a Putimi se zamýšlíme nad textem, který obeznamuje se způsobem zachování hranice. Mladíci byli na těchto místech nejprve pořádně zmláceni a následně jim byla vyplacena odměna. Tak si nesmazatelně vryli hraniční místo do paměti. Dost dobrá metoda učení - Komenský by zaplesal. Ale teď hurá do Skal.