Neděle 26.12.2004

Po podzimních školních dnech spojených s řešením třídních „radostí,“ školeními, hledáním zabaveného kola a „zapůjčeného“ flash disku, instalováním notebooků se čas završil právě na Vánoce. Ty jsme strávili v „poklidu“ doma spolu s naporcovaným kaprem, asymetrickým stromečkem a kupou dárků. Ani jsme si je řádně neužili a už kvačíme do kopců Šumavy. Zatímco se Karla v posteli těší na silvestrovské dny v Jeseníku a babička se kolébá vlakem do ČBu, vítá nás Babůrek s otevřenou náručí. Stejně tak Radka s Petrem. Nejsme sice až tak úplně dochvilní, ale ve dvanáct už míříme pěšmo na Šindlov. Sluníčko se sympaticky snaží a my si vyměňujeme vánoční dojmy. Louky jsou jemně pocukrovány a sjezdovka vypadá opuštěně. Zahříváme se v Nových Hutích v hotelu. I tady to vypadá vylidněně. Tím lépe! Za chvíli jsme už na Pláních a okukujeme skokanské můstky na Kobyle. Sjezdaři se už těší. Mirek zamyšleně hledá sníh na běžky, ale optimisticky hlásí noční sněžení. Po louce míříme zpět k Babůrku. Před večeří máme ještě čas na nějaké ty zásoby. Po turnaji v ping pongu se přesouváme na pokoj a dáváme jednu hru za druhou. Pozornost ale narušuje testování barevných tekutin. Partička kanasty ve dvou uklidňuje trochu rozčeřenou atmosféru.

Pondělí 27.12.2004

Dnes nás vítá nejenom snídaně, ale hlavně patnáct čísel nového sněhu. Mirek skáče na běžky a míří přes Filipovu Huť na Březník. Na Pláních potkává sjezdařskou čtyřku. Ta zatím vyřešila problém s klíčky od auta, které si Mirek z neznámého důvodu nese na zádech, a vyráží si užívat celodenní sjezdování. Je trochu pošmourno, ale v kopcích je vše obarveno na bílo. Z Březníku míří Mirek na Černou horu a přes Prameny Vltavy na Bučinu. Obavy ze sjezdu se naplňují hned třikrát a tak nezbývá než se přes Knížecí Pláně a Borová Lada vytrápit s uvolněným vázáním. Po večeři využívá Mirek svěrák a ladí botky do vázání. Ostatní zatím chystají další sadu her. Tentokráte hrajeme v jídelně a prokládáme je zmrzlinovými poháry. Radovánky ukončuje až rozespalá správcová a tak před druhou už zařezáváme.

Úterý 28.12.2004

Jelikož si včera Radka s Petrem dovezli z Vimperka běžky můžeme vyrazit společně. Míříme Mirkovou stopu na Pláně a pak přes Hřebenovku na Zlatou Studnu. Tady se na nás na pár vteřin usměje sluníčko, ale víc zahřívá krásná příroda všude kolem. Na Horské Kvildě se rozdělujeme. Radka s Petrem míří přes penzion Honnes na Zhůří. Zbylá trojice pak postupuje opačným směrem přes Kvildu na Prameny Vltavy. Zpáteční cesta přes Olšinku je vcelku v pohodě a cestu zakončuje skvělý sjezd z rozcestí u Starých Hutí na Pláně a pak dál k Babůrku. Zase je už tma a tak před večeří stíháme akorát tak sprchu. Ping pong zpestřujeme obíhanou a ve skvělé náladě usedáme k Citadele. Říše snů nás probírá z letargie. „Vyjasňujeme“ si výklad pravidel. Nakonec je nadšen nejenom PePr, ale i PePe a ostatní. Skupinka mladíků v jídelně vypadá docela rozjetě a tak vyklízíme raději pozice. Nebudeme dráždit správcovou bosou nohou.

Středa 29.12.2004

Skupinka byla skutečně rozjetá pořádně. Při snídani spřádáme plány na dnešní akci. Nakonec Mirek vyráží na Churáňov podívat se domů a pak přes Zlatou Studnu na Horskou Kvildu. R+P vezou O+P na Hutě a pak míří na Kvildu. Po běžkaření na Prameny Vltavy se vrací na Hutě, aby se přidali k dvojici sjezdující na kotvě u lesa. Mirek zatím sjíždí od Černohorské nádrže na Modravu a pak proti proudu Roklanského potoka na Javoří pilu. Otáčí po druhé hodině a míří na Tetov a podél kanálu na Antýgl. Cesta podél Hamerského potoka nabízí skvělou podívanou. Na Horské Kvildě se začíná docela šeřit a ze Zlaté Studny už jede Mirek za úplné tmy. Čeká ho sjezd korytem ze Hřebenovky a pak cesta po paměti přes Pláně. V půl šesté jsme už zase všichni pohromadě. Poslední večeře a pak tradičně ping pong. Dnes začínáme obíháním do první „krve.“ Po Aktivitách na pokoji se přesouváme na poháry dolů. Následující Beng je pro Mirka konečná. Ostatní se ještě pouštějí do Kriskrosu.

Čtvrtek 30.12.2004

Oškrábat auto od ledu, naložit bágly i lyže, zachytit naši skupinku na filmový pás a čtveřice může vyrazit na kotvu. Mirek jim mává z prosluněné louky pod Bokovou chatou. Sníh jenom září a azurová obloha se chvěje v osmistupňovém mrazu. Jede to skvěle a za chvíli už Mirek přejíždí přes Zvěřín na Šindlov a do Borových Lad. Těsně před půl jednou pak kontroluje čtveřici na sjezdovce. Teď už zbývá jen přeskládat věci u Babůrku, zamávat mu na rozloučenou a sjet do skoro jarního údolí. Naklánějící se slunce barví stromy do úžasných odstínů a ty se proti jemně azurové obloze potažené varhánky přímo podbízí. Není to krásný svět?