Stejně jako každý rok, i letošek nám přichystal pár nezapomenutelných barevných dnů. A protože neskrblil, měli jsme dostatek času si vše vychutnat. Pomalý zářijový rozjezd naplněný volejbalovými , cyklistickými i turistickými akcemi nás připravil na říjnové vyvrcholení. K pěti dnům podzimních prázdnin si můžeme připočítat i neuvěřitelný předcházející víkend s rekordními teplotami. Nasadili jsme šortky, zabalili buřtíky, nahodili motory a vyjeli na západ. Mlha nás opouští už za Pískem a po chvilce bloudění ve strakonických objížďkách míříme za Vacov. Parkujeme kousek od "Kohoutího kříže" v Úbislavi. Čeká na nás pětisetmetrové stoupání a pořádná porce sluníčka. Pomalu se loudáme vzhůru podél vyhřátých luk. Od poslední návštěvy zde přibylo pár haciend. Ale klid a krása místa naštěstí zůstaly neposkvrněny. Přicházíme na "Krásnou vyhlídku" a váháme, zda nezůstaneme a neslupneme buřtíky na studeno. Chvilkový pocit skoro jarní únavy vystřídá však chuť po romantice i splnění plánů. Popocházíme pár metrů a už okupujeme trávník u chatky s vizitkou "Vacov 1." Nikde nikdo a my doufáme, že nám majitelé odpustí naši troufalost. Sbíráme roští a rozděláváme oheň. Za pár minut se už kolem line vůně opékaného salámu. Rozvalujeme se na lavicích a pořádáme pravé hody. Tak co, půjde se dnes ještě dále? Kupodivu ano. Vstáváme a postupujeme až ke "Královskému kameni." Zlézáme skály a pokorně shlížíme na sto let starý oltář vytesaný v kameni. Následuje klička, po níž se vracíme zpět na louku. Teď už míříme přímo k vrcholu Javorníku, který má 1066 m n.m.. Tady je pro nás nachystána nedávno přestavěná rozhledna. Oproti naprostém klidu lesa je zde docela husto. Do zavírací doby zbývá půl hodiny a my stoupáme po kovových stupních až k vyhlídce ve výšce 35 m. A ta stojí skutečně zato. Kruhový rozhled od Gross Arberu, Roklan, Luzný přes Boubín, Libín, Temelín, Písek, Brdy až po Svatobor nás uchvacuje svou šíří. Chvíle opojení a pak zpátky na pevnou zem. Čeká nás sestup. Sluníčko je už docela nízko a my navlékáme co se dá. Po páté jsme už zpátky v autě a startujeme k domovu. Slunce si ale vezeme s sebou.

Barvy podzimu

Večeře, chrupky, snídaně a můžeme vyrazit na další akci. Na pořadu je cesta do Prachatic. Otázka je, zda se vydáme na Libín či na okruh po okolí. Za Bavorovem odbočujeme k Husinecké přehradě. Neskutečná paleta namíchaná v listech stromů se násobí odrazem od hladiny přehradní nádrže. Popojíždíme do sídliště ve Starých Prachaticích a vydáváme se na patnáctikilometrový okruh kolem města. Trasa nás vede nejprve ke kostelu sv. Petra, pak sestupujeme křížovou cestou kolem Křemenného valu do středu města. Procházíme parkán a pak obdivujeme náměstí. Zde kromě radničních věží a sgrafit na domech, tvoří ústřední dominantu skleněná archa v obří dřevěné ruce. Obcházíme restaurace a končíme u "číňana." Přes okno nás šimrá sluníčko a skoro se nechce ani dál pochodovat. Ale ještě nás čeká pořádná štreka, a tak se váhavě zvedáme. Přecházíme napříč městem a na okruh se napojujeme až za Lázněmi sv. Markéty. Na moment ještě zauvažujeme o výstupu na Libín. Dáváme však raději přednost pohodě a kráčíme na západ. Čeká nás cesta ve stínu východních strání.Výhled se přes stromy a křoviska nabízí jen sporadicky, a tak si na pořádný rozhled musíme počkat až do Starých Prachatic. Tady se nám ovšem vše vynahrazuje. Kroutíme hlavami na vyhlídce pod vodárnou. Celé město zalité zlatem odpoledního slunce máme jako na dlani. Vracíme se k autu a přejíždíme do Skal. Šikmé paprsky vyhřívají trávník. Skoro všechno listí je pořád na stromech, a tak jen otrháme jednu jabloň, vyvětráme, dáme fotbálek, nabagrujeme jablka a už upalujeme domů. Tady nás už vítá Karla, která se vrátila po týdenní akci M&M ze severovýchodu.

Do Prahy je cesta dlouhá... středa 27.10.2004

Po dvou školních dnech vyrážíme směrem ku Praze. Volno je až do neděle, ale středu musí Mirek strávit na školení školitelů, což je slaboduchá akce umožňující části populace získat obolos za přesvědčování ostatních, že bez výpočetní techniky jsou out. Mirek to odsedí a myslí si svoje: "Kdo umí umí, kdo neumí školí. A kdo neumí školit, školí školitele." Ola s Petrem zatím vypustili Karlu na Chodově, předali Karly knížky ve Strašnicích a tráví zbylý čas blouděním po Kunratickém lese kolem hrádku sv. Václava. Zdárně se pak s Mirkem schází v 18:00 u ZŠ v Angelovově ul. V Modřanech. Skousneme každý rohlík a vyjíždíme do severovýchodní tmy. Nejprve musíme prokličkovat zamlženou Prahou a vynechat dálniční výjezd na Hradec. A už si to sypeme přes Poděbrady. Zastavujeme na večeři a připravujeme se na noc. Dnes chceme dojet před Náchod. Před námi se ale objevuje nadrozměrný náklad a rychlost klesá na 20 km/h. Po pěti km Ola využívá ulic městečka a dostává se do čela. Čeká nás prázdná silnice a další stovka kilometrů. Podle plánu stavíme asi 20km před Náchodem a zaleháváme ve spacácích na sedadlech.

Čtvrtek 28.10.2004

Před devátou parkujeme už v Náchodě a doplňujeme zásoby. Po cestě zamlouváme ubytování a pak projíždíme Machovem. Ještě cukneme do Machovské Lhoty a odsud až k hraničnímu přechodu. Ale tady je zóna zákazu stání a tak se vracíme do Lhoty. Pěšky se dostáváme do Polska a stoupáme zamlženým bukovým, lesem do Pastierky. Listí už pomalu ve vlhku černá. Stoupáme na nejvyšší vrchol Stolových hor. Procházíme skalním bludištěm a ocitáme se u "Schronisko Na Szcelincu Wielkim," česky řečeno v Chatě na Hejšovině. Nedaleké kopce Broumovských stěn, kudy budeme snad zítra kráčet, jsou v mlžném oparu. Přesto se v dáli rýsuje i vrchol Sněžky. Ale je třeba popojít. Už je po druhé a přechod je otevřen do 18:00, kdy už je stejně tma. Přecházíme do oblasti výskytu zvláštních hub a těmi jsou "Skalní hřiby." Ole sice tyto útvary připomínají poněkud jiné objekty, ale to nic nemění na jejich výjimečnosti. Chvíli bloudíme zkratkou, ale rychle se nalézáme a zvyšujeme tempo. Ještě přejít skvělou lávku nad rašeliništěm a pak hurá na Karlow. Sluníčko vysílá poslední paprsky na sametovou louku, přes kterou se kroutí naše cestička. K přechodu přicházíme těsně před šestou a za chvíli už otevíráme auto. Mirek zatím zkoumá hostinec, u kterého náhodou stojíme. Jak se ukazuje, je zde i ubytování a tak neváháme. Ola hned zalézá do trochu krátké dvoupostele. P+M si zatím dopřávají bramboračku. Zanedlouho jsou ale v horizontální poloze i oni. Ještě nějak poskládat nohy a už se rozednívá.

Pátek 29.10.2004

Přímo od hostince vede značka na nejvyšší vrchol Broumovských stěn - Božanovský špičák, "tyčící " se do výše 773 m n.m. Po cestě stačíme poklábosit s místním vozkou a statečně zabloudit. Kilometrová vracečka a jsme zpátky na značce. Kličkujeme skalním labyrintem plným zkamenělých zvířat. Z vrcholu máme rozhled na probarvené stráně údolí a nedaleké Stolové hory, kde jsme včera pochodovali. Všude kolem jsou modříny hrající všemi odstíny žlutozelenohnědavé palety. Navíc je totální azuro a vše je zlaté. Na kraji lesa nad Slavným obědváme. Za chvíli nás čeká další stoupání směrem k Supímu hnízdu u chaty Hvězda. Po cestě zacházíme na několik vyhlídek a i zde obdivujeme Skalní hřiby. A jsme na vyhlídce v Supím hnízdě ve výšce 702 m n.m. Rozhled nabízí údolí Broumova přecházející pomalu do Krkonoš se Sněžkou. Váháme, zda navštívit chatu Hvězda, ale pak se dáváme soutěskou "Kovárna." Máme pocit, že nás okolní skály začínají svírat. Navíc skály mají tvary obrovitých postav, které působí už svou rozvážností. Zastavujeme se u Madony vytesané ve skále Kovárny a pak už spěcháme do Suchého Dolu a do Slavného. Tady potkáváme našeho známého vozku, který nám už z dálky kyne. Ještě pár studených údolí, dvě bloudění a můžeme se vydrápat lesem nad louku, která nás už vede do Lhoty. Převlékáme se a vyrážíme na cestu k domovu. Za Hradcem likvidujeme poslední zbytky zásob a pak se už jen kolébáme. Doma nás před půlnocí vítají měkké postýlky. Předtím se ale stihneme ještě pořádně nadlábnout a začučet na telebednu.

Skalní rosa

Čekají nás ještě dvě mlhavá rána. To sobotní je následováno prosluněným podzimem. Odpoledne trávíme sklízením a hrabáním listí ve Skalách. Pro zpestření přijíždí VM(J)K. A neděle? To se uvidí. (Už se vidí - chčije a chčije!) Podzimní dny stojí prostě za to!