Akce sice jednodenní, ale výživná. Karla vyráží na severovýchod, zbytek míří novým vozítkem, nejen pro tento účel pořízeným, na jihovýchod. Lužnice nabízí dostatek vody i klidu; školní kánoe a kolegové pak dostatek zážitků. Můžeme tedy směle vyměnit prvomájová mávátka za pořádná pádla a prožívat ten lásky čas naplno. Budíček je těsně po šesté, ještě je třeba se naučit nasazovat zahrádku. V půl osmé již netrpělivě okouníme u školní brány. Samozřejmě že u špatné, ale Ola vše bez problémů řeší. Vynášíme na světlo naše plavidla, u kterých stačí jen přebrousit lepená dna a nahodit na střechu. Loďka se ocitá na zahrádce a my hledáme bezradně nějaký výčnělek na autě k uvázání. Stačí vytrhnout část krytu pod předním nárazníkem a loď je bezpečně ukotvena. Ještě krátká zastávka pro naftu a houpeme se v poklidu do Budějovic. Plujeme cestou Mirkovi důvěrně známou z poslední "české" jízdy na volejbalový turnaj v Třeboni. Tentokrát má otěže v rukou Ola a náledí nehrozí. Přijíždíme k jezu pod Majdalenou. Včerejší deštík pročistil vzduch. Sluníčko se zatím statečně snaží. Při přenášení lodí se Mirek důvěrně seznamuje s místními úly. Ola s Luďkem zatím převážejí auta do Staré Hlíny. Po chvíli jsou jedním zpět a všichni se můžeme před jízdou řádně posilnit. Lodě se už houpou na vodě. Celkem v pohodě nasedáme. Je nás pět, a tak Ola má celou kánoi sama pro sebe. Na druhé se snaží Mirek s Petrem a ve třetí si s naprostou suverenitou vedou Luděk s Aničkou, což jsou naši školní kolegové. Čeká nás něco přes deset kilometrů kliček Staré řeky, dříve téměř neprůjezdných, teď po povodních zcela pročištěných a prořezaných. Pomalu se smiřujeme s tím, že nebude žádné drama. Pro zpestření cesty využíváme každého slepého ramene či možnosti k zakotvení. Obestírá nás čistá příroda. Naprostý klid přerušuje jen šustění listů, ve kterých pozpěvují ptáci. Za zatáčkou se objevuje padlý strom. Luděk s Aničkou s nadšením kotví a svižně přenáší loď, následují ho bez větších problémů Mirek s Petrem. Teď ještě Ola. Vtipkování končí a my vyrážíme dál. První obrací loď M+P. Bohužel i dnem nahoru. Petr se sápe na loď, zatímco jeho pádlo plyne po proudu. Mirek ho uklidňuje, ale loď už je zase kýlem dolů. Ovšem jaksi plná vody. Když Petr vidí, že tento dopravní prostředek je momentálně nepoužitelný, přesouvá se přece jen ke břehu. Mirek manévruje s plnou lodí. Luděk už je na břehu a zachraňuje situaci. Petr se převléká, Mirek ždíme. Ještě vylít vodu z botek a můžeme zase hrábnout do pádel. Tak jsme se přece jen dočkali nějaké té akce. Čeká nás ještě pár perných chvilek, ale vše již zvládáme nasucho. Sluníčko navíc občas příjemně svítí. Poslední zákruty a už míjíme domy ve Staré Hlíně. Podjíždíme most a kotvíme za vesnicí. Vytáhnout lodě je dílem okamžiku. Mirek s Luďkem se chystají dovézt auta, ale než odkráčejí, Anička sjíždí po břehu a dává jarní koupel. Tak se také dočkala! Nebýt svěží jarní přeháňky, může se sušit i s loděmi. Za chvíli už tu jsou auta a my můžeme nakládat. Teď nás čeká pořádná večeře v Češnovicích. Chutná nám o to víc, že za okny bubnuje hustý déšť. Rázem je tu útulněji. Debata se protahuje, ale nakonec míříme přece jen k Písku. Zbývá jen složit lodě na školním dvoře. Tak příště.