Úterý 19.8.2003

Tak tohle je zase fakt dost šílenej zážitek. Vše se asi bude točit kolem pláště předního kola, který se snad bude točit kolem náby. Jako správný šetřílek jsem nechal sjet plášť totálně na tkaloun až do chvíle, kdy jsem se musel vrátit (při cestě za Karlou na tábor do Bělčic) z Čížové zpátky pro Oli kolo. V úterý jsem pak místo investice do nového pláště nasadil fakt dost sjetý plášť, který jsem loni vyměnil Ole za nový a s pocitem uspokojení (jak jinak u mě) jsem vyrazil s P+O do Skal. Ráno mě hladce vybudil budík v 5.50 a já se po klidné snídani přesunul na skalskou zastávku. Tady se paní výpravčí vytrápila jako obvykle s jízdenkou, ale když za mnou vybíhá s 10K, které jsem jí dal omylem navíc, mám k ní hned vřelejší vztah a cítím pocit morálního povznesení, s kterým jsem se dokejval až do Strakonic. Mezitím se zájmem sleduji fleky na předním kole. A ony to ne fleky, ona to pořádná ďoura. Co teď? Lístek na Kubovu Huť v batohu. Přemýšlím a první nápad je něčím to podložit. Prohlížím koše a pak nahlédnu do nádražní restaurace. A hle. Tácky! Snad to půjde. Vyfukuji přední kolo. S klidným svědomím – vždyť mám pumpičku. Chvíli trápím plášť klíčem až je ho kus dole. Trhám tácek a podkládám díru. Pohoda. Nasadím pumpičku a foukám. Divný zvuk. Ale šlahounek drží pevně. Já udělal tí klíčem díru do duše! Co teď. Koukám kolem sebe a vidím chlápka s pláštěm na motorku. Radí mi, že jde z Barumky. Mezitím zjišťuji, že vlak v 7.25 jede jen v sobotu a že mám čas do 8.00. Vybíhám z nádraží k prodejně Barumu. Ale tady cyklo nevedou. Posílají mě dál. Cyklo prodejna má ale od 9.00. Jedu zpátky na ráfku. Asi budu muset sehnat plášť a jet až v 9.41. Odbočuji do města. Ještě se zastavím a zkoumám, jak jsem tu duši prorazil. A tu mi svitne. Možná jsem špatně zašrouboval ventilek. Oprava a rychle foukám. Drží! Další sprint na nádraží. Sláva, vlak tu je. Je 7.57. Naskakuji a prohlížím tabuli s odjezdy. Vždyť to jede až v 8.14. Obhlížím plášť a zjišťuji, že podložení nepodkládá.Tak znovu a lépe. Rvu tam celý tácek a foukám. Jen ať to (chvíli) drží. Ještě se umýt a nabrat zásobu tácků. Číšnice se mě ptá, zda někde nezatápím, že by mi dala celou krabici. Za chvíli se vlak rozjíždí a kolem mě se odvíjí krása známé trati. Tak co nám dnešní den nadělí? Necháme se překvapit. Zastávka Lčovice – cca 8.45. Zdalipak P+O ještě spí?

Tak jsem to zvládnul. Sice ne podle plánu do 19.30 a vytyčenou trasou na Heršlák, ale přes Dolní Dvořiště a v 21.15. Mašinka si pomalu supěla do kopců za Vimperkem a já se chystal opustit palubu na nejvýše položeném železničním nádraží v ČR. Ale těsně před výstupem se rozmýšlím a pokračuji do Zátoně. Tady vysedám a bezradně se rozhlížím. Zdejší mapu nemám a tak se vydávám cestou na jih. Na silničce se musím podrobit očistné koupeli, protože tu intenzivně kropí dřevo a suchou nohou to nejde. Kontroluji záplatu a vypadá to dobře. V Zátoni se napojuji na Šumavskou cyklomagistrálu, kterou jsme s Karlou na jaře projeli z Železné Rudy až do Horní Plané. Sluníčko prosvítá mezi mraky. Je půl jedenácté a já překonávám poprvé Vltavu. Vzhůru do Českých Žlebů a zase dolů k Vltavě přes Stožec do Černého Kříže. Následně do Nové Pece a Horní Plané. Odsud do Černé v Pošumaví. Stezka tady není nic moc, sice pěkný asfaltová povrch, ale přímo vedle poměrně frekventované silnice. V Černé se ale odpojuje a vede mě do Muckova. Tady dlouho váhám, zda zvolit cestu přes Krumlov do ČBu. Je 14.00. Byla by to jistota, ale těch 55 km bych stihnul do 17.00 a to by byla ostuda. Navíc jsem před chvílí opravil záplatu. Nový tácek jsem dal tentokrát do igelitu od oběda, aby se neroztrhal jako ten předchozí. Otáčím tedy zpět na původní trasu. Ta mě vede lesní cestou kolem Pláničského rybníka do Milné. Tady opouštím experimenty i trasu a šlapu po silnici až do Frymburka a následně do Lipna n/Vltavou. Pěkné výhledy na Lipno jsou vykoupeny burácením motorů. Obhlížím přehradní hráz a rozmýšlím jak do Vyššího Brodu. Pohled do mapy rozhoduje. Čertovy kameny a Čertovy proudy nemůžu vynechat! Sjíždím pod přehradu. Krásné koryto plné obrovských balvanů střídá po chvíli otřesná ves Loučovice. Nechápu, jak sem mohli narvat tolik paneláků. Chvíli bloudím uličkami a zahlédnu železářství. Nápis jízdní kola mě přitáhne a já brzdím. Na zemi je desetník. Doufejme, že pro štěstí. Jdu dovnitř a ochotný prodavač sundá potřebný rozměr pláště. Venku u kola ho proměřím a vracím se i pro druhý, který v obchodě ještě zbyl. Teď můžu snad v klidu šlapat dál. Čeká mě lesní cesta rezervací s pěknými výhledy na Čertovu stěnu. Čertovy proudy bych tedy sjíždět nechtěl! Najíždím na asfaltku a po ní jedu až do Vyššího Brodu. Z Nové Pece to sem bylo po stezce 60 km, ale já z nich něco málo utnul. Přejíždím po lávce Vltavu a sleduji stovky kánoí a raftů v půjčovnách podél břehu. Objíždím hradby, nade kterými se tyčí zámek. Ani nevím, zda je přístupný. Tak a teď co nejrychleji do ČBu. Vyjíždím po silnici na Dolní Dvořiště. A ignoruji odbočku na Heršlák, kterou jsem původně plánoval. Slunce je ještě dost vysoko a ze mě při výšlapu pěkně leje. Zastávky jsou stále častější. Likviduji první dvoulitrovku vody. Vjíždím do Rybníka a vzpomínám, že kdysi jsme se Standou plánovali cestu vlakem sem a zpátky do Dobeve na kolech. Ani nevím, kam jsme místo toho jeli nebo šli. Projíždím v poklidu po cyklistické stezce Dolní Dvořiště a pokračuji na Rychnov n/Malší. (Teď, když prohlížím mapu, si říkám, že by byla pěkná cesta přes Novohradské hory a šlo by se napojit na trasu za Lipnem. Tak někdy příště). Obhlížím směrovky. Ukazatel „Kaplice 10,4 km“ dává naději. Vyjíždím po slušné cestě. Ta mě ale po pár kilometrech sjezdů a výšlapů vrhne na polní cestu a následný sešup k Malši. Tady se po luční pěšině propracuji k lávce a po druhém břehu mířím ke Kaplici. Cesta je opět asfaltová a já můžu přišlápnout. Na kaplickém náměstí jsem v 18.45. Teď mě čeká poklidná cesta na Žďár, Pořešín, Rozpoutí, Výheň, Dlouhou a Velešín. Pomalu mi docházejí síly a obloha se začíná barvit doruda. Z Velešína musím vyjet na hlavní silnici a překonat těch 8 km do Kamenného Újezdu. Zapadající slunce nabízí skvělé scény, ale já mám co dělat, abych neomdlel. Každou chvíli piji. Vody mám zatím dost. Uvažuji i o likvidaci sušenek, ale když za Kamenným Újezdem vidím svůj dnešní cíl, je mi hned lépe. Poslední stoupáček do Včelné a pak dlouhý sjezd do ČBu. Prokličkovat Rožnov a po cyklostezce přes Dlouhý most a už jsem v Sokolské ulici č.p. 35. Tady mě čekají P+O, kteří dorazili ze Skal též na kolech přes Protivín, Olešník a Hlubokou n/Vltavou. Na rozdíl ode mě to stihli do oběda. Posilním se výborným řízečkem a štrůdlem v Oli podání. Nohy ještě moc neposlouchají a není mi moc do řeči, ale druhý den ráno jsem v pohodě.

Středa 20.8.2003

Dopoledne vyrážíme přes Bagr na Litvínovice, Šindlovy Dvory, Lipí, Dubné, Křenovice a přes přes Zavadilku zpět na oběd. Rychle upéct pizzu a slupnout štrůdl a můžeme na chvíli likvidovat stromy na zahradě. Na dece už jsou připraveny drobné a karty. Můžeme se tak vrhnout na hazard v podobě mariáše. Večer strávíme klepáním na počítači, čímž rozšiřujeme popis našich cest o Jesenicko-Orlickou expedici. Zbývá naplnit popelnici na ráno a zalézt do peřin.

Čtvrtek 21.8.2003

Dopoledne před odjezdem trávíme každý po svém. Petr na počítači s „Rally“, Ola studiem Office a Mirek psaním těchto řádek. Popeláři se snad už blíží a tak zpáteční cestu možná zvládneme ještě dnes. Ale kdo ví?

Pátek 22.8.2003

Tak jsme to zvládli v pohodě do 14.30. Vzali jsme to cyklostezkou přes Hlubokou a Olešník. Za Nákří u rybníka jsme si řádně odfoukli. Pak už zbývalo přehoupnout se přes les za Zábořím a pak dolů do Protivína. Předrkotat kostkové náměstí a už jsme ve Skalách. Tak teď nasadit nabroušený nůž na sekačku a zušlechtit zahradu. Hlavně kolem ohniště a hřiště, abychom mohli v klidu přivítat volejbalový tým Pohnánových. A vida, Ola má prázdné zadní kolo. Trochu zavekslovat s plášti a už má Mirek nový plášť vpředu a Ola lepenou duši vzadu. Okečupovat vrtule a jede se do Písku. Doma utlumíme večer televizí a Karpatskou horkou.

Sobota 23.8.2003

V sobotu ráno nakoupit a nalupat se švestkovým koláčem. A jede se do Skal. Hezky to hřeje, ale i fouká. Chvíli před třetí stavíme ping-pongový stůl a natahujeme síť. Ještě se potrápit s lajnovačkou a pak natáhnout raději provaz místo čar. A už jsou tu Pohnánovi. V deblech nemáme s Olou moc šancí, i když někdy se to možná povede. Pak ping-pong, fotbálek a opéct buřtíky. Docela poklidný večer při svíčkách se spoustou hvězd a se stále ještě se přibližujícím Marsem. Ráno natrhat tak 30 kg švestek, lupnout si mariáš a slupnout zbylé buřtíky s čočkou. Ještě chvíli odfouknout a můžeme razit domů na MS v atletice a na večeři. Jó, zítra vyrážíme do školy.

Škola volá

Tak, teď mají O+M první den školy už za sebou. Vyslechnout si ředitelské řeči, absolvovat školení bezpečnosti a projít školu. Pouvažovat o stávce a osahat si počítače a učebny. Za týden to začne. Zatím se můžeme bavit MS v atletice a konzumací švestkových koláčů a jiných švestkovin.