Prolog

Tak můžeme skoro rekapitulovat naši novou cestu. Sedíme v rychlíku Náchod-Praha a Ola právě absolvovala v Jaroměři sprint pro společný lístek z Velkého Oseka do Písek-město, aby uspokojila průvodčího, který si nechtěl nechat vysvětlit, že na zbytek kilometrů, které chybí v kilometrické bance lze koupit společnou jízdenku ve vlaku a to bez přirážky, jak nás o tom ubezpečila pokladní v Náchodě (i když byl ten průvodčí nakonec docela vstřícný - tedy, na průvodčího). Ale popořadě. Zatímco se Karla průběžně hlásila mailem z Ondřejovské hvězdárny, kde byla na stáži (nebo spíše exkurzi, kterou si navíc zpestřila víkendovým pobytem na hvězdárně v Úpici - tedy spíše cestou a nočním pobytem na Sněžce s pozorováním hvězd), MOP plánovali cestu na severovýchod. Ola absolvovala poslední dny v práci, Standa se objevil, aby splnil svou přací povinnost, babička dovezla z ČBu Karle zásobu švestek, kterou Mirek obratem změnil v makový koláč. V pátek odpoledne Karla přijela na otočku, protože v sobotu již začínal tábor od ČVUT u Sedlice, který si Karla zkušeně překryla s následnou akcí, tentokráte od MFF UK v Bělčicích. Tím Karla vyplní zbytek prázdnin a zanechá MOP v samostatném rozhodování i nadále.

Sobota 2.8.2003

Po sobotním špagetovém obědě Karla usedla na svého dvoukolého oře, naložila batoh a v doprovodu Mirka s kytarou vyrazila k rybníku Milavý. Teplota lehce přes 30° C a předzvěst bouřky je nemohly rozházet. Ola s Petrem zatím doplnili zásoby vody u Dobré vody. Zbývalo sbalit spacáky, karimatky a posílit se řádnou večeří a už míříme na tradiční vlak ze stanice Písek-město. Trochu sprintujeme, abychom v 20.45 zjistili, že ve 20,47 je odjezd z nádraží a tudíž máme ještě čtvrthodinku na vydýchání. Hlavně že jsme stihli na poslední chvíli vytisknout kompletní jízdní řád, který pak po celou cestu Petr pečlivě kontroloval. Nicméně aspoň stačil oschnout pot. A už se kolébáme v houstnoucí tmě do Tábora. Tedy až na Mirka, který sedí sotva na půlce, protože druhá mu hezky otekla. V Táboře se s mírným zpožděním ukládáme ve volném kupé a budíme se až na Vršovicích.

Neděle 3.8.2003

V Excelsioru opět laborujeme a nakonec usedáme v kupé s paní a pánem. Mirek zabírá dvě sedačky, Ola s Petrem sedí skromě spolu. V Pardubicích nás pán opouští, a tak spíme svorně až do Olomouce, kde v 4.11 přestupujeme. Máme čas do 5.40 a tak klimbáme v čekárně a uvažujeme o výměně zlotých. Nakonec si necháme české a nasedáme do vlaku do Bruntálu. Tady ještě jeden přestup a vystupujeme v Malé Morávce. Pěknou cestou vlečeme své bágly a zásoby vzhůru na Praděd. Snadno se propracujeme k Petrovým kamenům u Ovčárny, kde nás čeká nanuk. Odbočujeme na Barborku, kde před dobrými 45 roky strávili Věra se Standou svatební cestu. Slunce pálí a my míříme po asfaltce radiokomunikací k dosti ohavnému monolitu. Z dálky však působí docela elegantně a přirozeně. Petr zde stoupá ještě do výšky 73m (tedy spíše 1563m n.m.). Samotný vrchol věže se tyčí až do výšky 143m, takže je to možná nejvyšší bod pevně spojený se zemí v ČR. Na příjemném větříku nás čeká oběd. Teploměr ukazuje 22°C, a když se sluníčko schová na chvíli za mraky, je to skoro na mikinu. Sestupujeme podél Divoké Desné ke spodní nádrži přečerpávací elektrárny. Odsud musíme pár kilometrů po asfaltce až do Koutů nad Desnou. Zde vybíráme ubytování v zahradním domku jedné vilky. Funkční lednička a čb televize příjemně překvapí, ale nám je to skoro fuk, protože hned po sprše a večeři odfukujeme do peřin. A že se pěkně spí.

Pondělí 4.8.2003

Ráno nakupujeme, vaříme čaj a snídáme. Vyrážíme směrem na Staré Město. Hned po startu se prodíráme lesem nad hotelem. Brzo se ale nacházíme a postupujeme po modré přes Jelení skok a Jelení skalku. Tady trochu bloudíme, ale za chvíli jsme zpátky na značce. Právě včas, abychom podnikli výstup na Tři kameny, odkud se nabízí skvělý pohled na Praděd a na druhé straně na Králický Sněžník. Sestupujeme a ve stínu mocně likvidujeme zásoby. Držíme se stále modré a ta nás vede kolem hradu Kolštejna v Branné. Váháme, zda doběhnout autobus do Starého Města, ale místo toho raději stoupáme po silničce nad město. Skvělé výhledy jsou nám odměnou. Ale zaslepeni vyhlídkou, zapomínáme na značku a ta nikde. Vracíme se do Branné a už správně šlapeme do kopce. Polní cesta trochu připomíná cestu z Telče do Lhotky. Sestupujeme do Starého Města. Jak se dočítáme na náměstí, povýšil tuto osadu markrabě moravský Václav (později Karel IV.) na město a později mu přiznal královské výsady. My ale máme spíše starost o své žaludky. Obíháme náměstí, napouštíme vodu (obchody už dávnou sklaply krám) a kotvíme v penzionu Národní dům, kde si dopřáváme královskou večeři. Posíleni pokračujeme po modré a před Stříbrnicemi spácháme v potoce osobní hygienu. Vracíme se na kopeček a na louce testujeme naše noční vybavení. Sláva, netáhneme ho zbytečně! (Ostatně Petr již testoval spacák při ubytování v Koutech, protože jsme si vzali jen dvě postele - šetřílkové se nezapřou). Hvězdy krásně svítí a za chvíli už skoro usínáme. Ale z dřímání nás probírá hluk motoru a světla auta. Z něj vybíhá maník a hýká nevěřícně, cože děláme na soukromém pozemku. Zmateně odpovídáme, sedlák se však směje a za chvíli odjíždí. Pak už spíme až do slunka, které nás tahá ze spacáku.

Úterý 5.8.2003

Snídáme a vyrážíme po modré na Králický Sněžník. V Stříbrnici doplňujeme zásoby a stoupáme vedrem vzhůru k prameni Moravy. Odsud nás už dělí jen pár metrů k vrcholu. Tady nacházíme zbytky bývalé chaty s rozhlednou, ale slůně je nezvěstné. Obcházíme kolem a pak pokračujeme po zelené do Polska. Zelená nás ostatně povede mnoho desítek kilometrů po česko-polské hranici. Přechod je povolen pouze v sobotu a v neděli, ale bereme to s humorem, jako pozůstatek dob minulých. Jak později zjistíme, stojí takováto sranda 5000 Kč a ostraha je zajišťována motorizovanými pohraničními buzeranty, převážně polské národnosti. Ať žije rudá hvězda byrokracie. Zelená kopíruje hranici a my se dostáváme na Trojmorski Wierch (česky Klepý), kde je rozvodí mezi Labem, Dunajem a Odrou - tedy mezi Severním, Černým a Baltickým mořem. Vrchol ve výšce 1143 metrů nabízí pěkný výhled do Polska na cestu, kterou jsme ještě včera plánovali. Ale změna je život a nová varianta je možná ještě zajímavější. Míjíme hraniční přechod a ilegálně sestupujeme až před Jelením vrchem. Po louce plné krav se dostáváme ke Králíkům obleženým bunkry a pevnostmi. Naštěstí se nevyplnily Mirkovo obavy, že zde nebude nic než továrna. Na čtvercovém slušně opraveném náměstí jsme vybrali hotel Beseda a následně povečeřeli u potoka v restauraci Formanka. Petr se nechal obšťastnit skvěle vysmaženými jatýrky. Večer dlouhá sprcha a Pomáda v TV.

Středa 6.8.2003

Když se budíme, zalévá už náměstí dopolední slunce. Ola s Petrem míří na snídani a Mirek si dopřává vydatné zbytky. Než Mirek dojí, stihnou Ola s Petrem ještě nakoupit. Zásoby jídla a pití jsou dobrých 13 kg a tak se jen prohýbáme (pozn. pořizovačky: ještě teď po měsíci nás pěkně bolí záda). Po červené míříme k hraničnímu přechodu Boboszów. Zde musíme mezi auty protrpět buzerantskou estrádu celníků a až pak se můžeme rozjet po zelené přímo po hranici. Značka vede opět podél patníků, podél luk a lesíků. Nechybí ani občerstvení v podobě ostružin. Obědváme na trávě na české straně a pokračujeme travnatou cestou vedoucí Polskem. U přechodu Kamienczyk se PE+M jdou podívat na informace u české strážní budky a už jsou v zajetí českého pohraničníka. Následuje výhrab pasů a můžeme jít. Ale ne dlouho. Před obcí Lesica motorizovaná Straz Graniczna opět provádí kontrolu pasů. To už se smějeme. Ale když přicházíme za 5 kilometrů k hraničnímu přechodu Niemojow a stejní pohraničníci s dotazem: "Kak wam slo?", chtějí opět pasy, kroutíme už nevěřícně hlavami. Ale útulné domečky v CHKO Orlické hory na kraji Bartošovic v O.h. nás opět povznáší nad všední starosti. Odbočujeme po žluté a podél potoka stoupáme na Hadinec. Tady na kraji lesa večeříme a následně použijeme potok pod srázem. Vybalujeme nocleh a za chvíli už chrupeme. V noci se sice musíme trochu přiobléci, ale jinak je to pohoda.

Čtvrtek 7.8.2003

Ráno lehká snídaně. Balíme a vyrážíme. Trochu spory kudy a kam. Dost dlouho se hledáme. Dvakrát křižujeme les a už jsme na Jiráskově cestě těsně před Anenským vrchem. Zde P+M prozkoumávají na vrcholu umístěný bunkr. A pak dále a dále po Jiráskově cestě, kterou už neopustíme. Vede nás přes Pěticestí, nad kterým míjíme Kunštátskou kapli. Kolem cesty je mnoho bunkrů a jeden rekonstruovaný důkladně okoukáme (i když jen z venku). K obědu se dělíme o patku chleba a sušenky. Vody máme ale dost. Zásoby z Králíků jsou, alespoň podle váhy, nekonečné. Snadno zdoláváme v odpoledním žáru Velkou Deštnou (1115 m.n.m) nejvyšší to bod Orlických hor. Mirek se odvažuje i na polorozpadlou dřevěnou vyhlídku, aby zahlédl roviny kolem Rychnova nad Kněžnou. Pokračujeme po hřebenech až k hraničnímu přechodu u Šerlichu, kde doplňujeme v Masarykově chatě zásoby vody. Odsud míříme podél hranic, tentokráte už stále po české straně, až k Vrchmezí. Zde stávala před válkou chata s rozhlednou. Sestupujeme do Olešnice v O.h. Sháníme ubytování, ale kupodivu vše plné. Je to, zdá se, ráj Pražáků. Všechno upravené, chaloupky jak malované, a tak se není co divit. Nakonec na pěkném náměstí nacházíme alespoň restauraci, kde si dopřáváme chutnou krmi. Při dotazech v penzionech se ptáme i na možnost přechodu přímo na sever do Polska, abychom nemuseli obcházet dobrých 10 km. Paní nás znejistí tím, že tato cesta je dost hlídaná a že to za těch 5000 nestojí (nebo spíš stojí). Logiku v tom samozřejmě nevidí a hovoří i o ministerských prasatech, která se nechají hostit, ale stále nic. Vzdáváme tedy náš plán na cestu přes Gory Stolowye a jdeme ulehnout s krávami na louku za městem. Spí se skvěle, hvězdy svítí.

Pátek 8.8.2003

Ráno brzy vstáváme, balíme a nakupujeme. Snídáme na Olešnickém náměstí a pak pokračujeme po Jiráskově cestě přes vyhlídku u vrtulí dolů do Nového Hrádku. Odsud nás čeká romantická cesta údolím říčky Olešnice do Pekla. Tady se fotíme u chaty a pak stoupáme vzhůru. Na kopečku s výhledem na Skalici a Krkonoše obědváme pod břízami. Pak přechod slunnou loukou k Jiráskově chatě, která byla v roce 2002 rekonstruována. Přes Petrovo protesty stoupáme na rozhlednu, kde se naskýtá skvělý kruhový rozhled. Přes nádrž Rozkoš hledíme do rovin směrem ku Praze. Přes náchodský zámek na Krkonoše a Adršpachy. Přes vojenskou pevnost Dobrošov na Stolowye Gory a konečně i přes vrtule na Orlické hory. Pak rychle dolů do Náchoda na nádraží. Ještě nakoupit večeři a hlavně pití. Zbývá propočítat možnosti s kilometrickou bankou. Po dotazu u pokladny nastupujeme s tím, že si dokoupíme společnou jízdenku na zbytek kilometrů. Následné trampoty jsou vylíčeny už na začátku.

Epilog

Teď už jsme po večeři a houpáme se v zapadajícím slunci směrem k domovu, naproti dalším cestám. Doufejme, že budou aspoň tak vydařené jako tato. Napochodovali jsme 165 km a vlakem najezdili 492+329 km.