Myšlenku jet na vodu probudil Pepa někdy koncem dubna při oslavě Jirkova svátku. Ne že by v tu chvíli okamžitě vzplálo nadšení, ale základ byl položen. Kývli jsme, že by to šlo a napůl nezávazně se domluvili na plavbu po Lužnici..

Za pár dní Ola otestovala nám známou půjčovnu lodí na Hradišti, která zajišťovala naši minulou expedici po Otavě. Na email došla za dva dny odpověď, že náš požadavek na dvě lodě je reálný.

Příští oslava se týkala Klárky a odehrála se opět u Holanů. Zde jsme se již víceméně napevno domluvili, že termín 20.5.-22.6. by byl schůdný a že bychom vyrazili zdolat Lužnici od Suchdola dále. Míla sice mluvil v hádankách a zasněný pohled dával tušit, že možné je vše. Nicméně na Olu zbylo, aby objednala pět kánoí a příslušenství. Napřed jsme uvažovali o tom, nechat si odvézt jen lodě a dopravit se do startu samostatně. Ola tedy zkusila další půjčovnu přímo ve Veselí n/Lužnicí. Přece jen těch kilometrů by bylo o dost méně. Pak jsme ale vykoumali možnost, že bychom mohli jet mikrobusem z Písku a zpět spolu s loděmi a tím zjednodušit dopravu. Vycházelo to akorát. Nás devět pojede z Písku a Martin (Karly nový přítel z Kroměříže, s kterým se Karla seznámila na matematickém soustředění v Orlických horách) by se přidal v Suchdole. Ola tedy zvýšila objednávku na Hradišti na pět kánoí. Protože bylo potřeba zaplatit zálohu, při příští oslavě na počest Karly (tentokráte u nás) jsme upřesnili počty. Už jsme věděli, že Míla odlétá do USA a myšlenkami byl už dávno na cestě. Klárka zase vyjádřila naléhavou potřebu učení. Nicméně Pepa s Jirkou a Věrou by jeli. Ola opravila objednávku na čtyři lodě do Suchdola a zaplatila zálohu. Karla se domluvila s Martinem, aby ve čtvrtek přijel do Písku. Zatím se Mirek s Petrem povalovali ve Skalách ve stínu a Ola s Karlou užívali města v 33°C. Odjezd se pomalu blížil. Ve Skalách jsme v poklidu přečkali pár bouřek, Písecké slavnosti i referendum o připojení k EU a čekali na povel ke startu. Ale než mohl zaznít, zazněla Věra, že Jirka má asi salmonelu a že nejedou. Pepa se k nim statečně přidal, takže jsme zbyli nalicho.

Karla zatím trávila čas soustředěním na Fyzikálním týdnu ČVUT v Praze a nedávala o sobě raději ani vědět. Návrat měla naplánován na čtvrtek večer stejně tak příjezd Martina do Písku. K rostoucí nejistotě se přidala předpověď počasí, která na páteční dopoledne nabízela intenzivní srážky nad jižními Čechami, zvláště pak nad Třeboní. V horečném přemýšlení jsme změnili plán. Pojedeme až v sobotu a to na Otavu. Majitel půjčovny byl bez problémů svolný. Během příštích dnů se pak ukázalo, že to bylo jedno z těch dobrých řešení vypocených pod tlakem, Nejen, že jsme nemuseli moknout, nejen, že jsme se mohli v pátek krásně vyspat a připravit, nejen, že jsme zredukovali náklady na rozumnou míru, ale hlavně na Otavě bylo skvěle.

Zajeli jsme si pro dva sudy. Večer přijíždí nadšená Karla a v devět i Martin. Do půl jedné hrajeme stolní fotbal a pak hurá na kutě.

V pátek jsme při stolním fotbalu a při kuřátku přečkali až se déšť vyblbne a pak jsme vyrazili na kole. Karla s Martinem do Skal a Mirek pro vodu. Po cestě jsme ještě zvládli zastávku na SPŠ na internet. Večer jsme nachystali věci, Mirek dojel ještě pro dvě konve a vše pak zmizelo v sudech a konvích. Ještě jeden sud na jídlo se přivalí zítra s loděmi - nehodláme opakovat atrakci se sušením chleba a následnými blitížemi.

V sobotu vstáváme před sedmou, řádně snídáme a chystáme se vyrazit na osmou před Smart, kde máme sraz. Přeruší nás telefon. Odjezd se posouvá na 8.30. Dokupujeme housky a už postáváme s nákladem před obchodem. Za chvíli se blíží bílý mikrobus s přívěsem. Hbitě nahazujeme bágly, naskakujeme a už frčíme přes Strakonice do Sušice. Silnice skoro kopíruje řeku a my si říkáme, kdy na kterém místě budeme. Do večera chceme dojet do Strakonic. Maník z půjčovny nás uklidňuje, že stačí dojet do Katovic, a tak se také stane.

Za chvíli zůstáváme opuštěni s loděmi pod spodním sušickým jezem. Do sudu nakládáme jídlo a zbytky oblečení a stahujeme lodi na vodu. Ola s Martinem provádí zkoušku a přistávají o pár desítek metrů níže. Nakládáme a přivazujeme sudy a startujeme. Je asi půl jedenácté. Ola jede sólo s dvěma barely, Mirek s Petrem taky s dvěma a Karla s Martinem s posledním a k tomu s batohem plným pití. První kilometry ubíhají bez problémů. Řeka teče a my se snadno vyhýbáme nástrahám. Několikrát se předjíždíme s kánoí, která vystartovala těsně před námi. Padlý strom nastavuje první nebezpečí. Mirek s Petrem vedou peloton. Najíždí doprava, ale pak mění rozhodnutí a berou to vlevo od stromu. Ale proud je rychlejší a tak berou ještě nějakou vodu. Statečně se ale ustojí. Zbytek projíždí bez problémů. Dále už je to pohoda. Projíždíme známými místy. Vzpomínáme opět na budku v Čepicích, obdivujeme Rabí a spouštíme lodě, kde jen to jde. Akorát na prvním jezu jsme lodě raději přenesli. Cesta ubíhá. Je poledne a my máme za sebou 7 km. Karla s Martinem mají problémy s kamenem. A Martin skáče za pádlem přes palubu. Bohužel s mobilem za pasem. Zastavujeme kousek za inkriminovaným místem a lebedíme si na vyhřátých kamenech. Mobil nefunguje, ale snad se po vyschnutí umoudří. Dvacet rohlíčků v nás hbitě mizí, stejně jako salám a sýr. Posilněni nasedáme. Řeka zpomaluje a my musíme občas kromě kormidlování i pádlovat. Blížíme se k Horažďovicím. Nejenže nás čekají tři nesjízdné jezy (i když na Mrskoši jsme pozorovali, že to jde i tady), ale ještě navíc mělké kamenné dno, které dává zabrat našim závitům a následně svalům po špatné volbě. Hloubka se postupně zvětšuje a my projíždíme kolem pštrosí farmy. Tady jsme se při pochodu z Písku do Sušice se Standou koupali. Blíží se sedmá hodina a my se blížíme ke Katovicím. Kemp vypadá klidně a my volíme jistotu a pohodu. Mirek rozdělává oheň a zbytek staví stany. Ještě sprcha, v kiosku načepovat pivo a můžeme se vrhnout na křupavé buřtíky. Pořádně se naboucháme a pak meditujeme u dohořívajícího ohně. Je jedenáct, první letní den a je třeba jít zalehnout. I přes halas německo-české partičky brzo řežeme dříví.

Nedělní ráno nás vítá v pět chladem a zpěvem ptáků. Obracíme se a spokojeně dospáváme do sedmi. Karla je sice trochu otlačená - nelze se jí divit - bez karimatky a ve stanu pro jednoho s Martinem. Balíme, platíme správci a v poklidu snídáme. Je půl desáté a nás čekají dlouhé kilometry. Voda ale docela teče a my se blížíme ke strakonickému jezu nad ostrovem, kde jsme plánovali kempovat. Je zde asi milion závodníků na kajacích. Cvičné peřeje vynecháváme a přehazujeme lodě přes hrázku. Pokračujeme po levé straně ostrova. Čeká nás téměř třímetrový jez u hradu. Přenášíme a stejně tak třetí jez pod Strakonicemi. Mirek střídá Olu. Pak se řeka začíná zase klikatit a my projíždíme pod zdmi Slaníku. Zastavujeme na kamenném ostrůvku plném oblázků i když ne tak vyhlazených jako při včerejším obědě. Dojídáme zásoby a necháváme si jen pití a bonbóny.

Vyrážíme na poslední úsek naší cesty. Ještě pár zákrutů a už vidíme štěkeňský jez. Spouštíme lodě a vzpomínáme na předloňské kempování. Jedeme dál. Je půl čtvrté a my tipujeme, kdy budeme v Písku" od třičtvrtě na sedm do půl deváté. Kolem Sudoměře se břehy začínají rovnat. Není to už ono - takhle by to možná vypadalo na Lužnici po většinu cesty. Počítáme, kolik jezů nám zbývá. U Nových Kestřan nás čeká nepříjemné obnášení vysokého jezu. Ale zato řeka dál je zase pěkná. Postupně si musí proříznout cestu přes Písecké hory. Jsme u Lhoty. Mirek volí levou stranu a je na kamenech. Ostatní v pohodě jedou proudem vpravo. Blížíme se k Zátaví. Poslední jez spouštíme a dole musíme do vody. Překonáváme pořádné peřeje a už nás vítá soutok s Blanicí. Mirek objíždí nultý kilometrovník Blanice a spěchá za ostatními. Poslední peřeje a voda se rychle uklidňuje. Teď musíme zabrat. Otrávení rybáři nás nevrle pozorují. Vytváříme trojloď a už vidíme písecký kostel. Vytahujeme lodě u Smetáka. Martin zprovozní mobil v pravý čas a přivolává majitele z půjčovny. Balíme a zanecháváme Olu u lodí. Zbytek míří k domovu, kde vykládá věci z konví. Mirek s nimi hned míří do půjčovny. Po cestě už potkává Olu. V půl deváté pak sedíme spokojeně u Reinerů a dáváme si pořádně do nosu. Nemělo to prostě chybu.