Zima

Voda, na jejíž nedostatek si letos u nás asi nikdo nemůže stěžovat, nám nejenom vyplnila zbytek prázdnin po návratu z USA, ale také zahalila slunce do mlhavých peřin, které zřídkakdy propustily více než pár paprsků. A tak jsme po říjnové exkurzi za modrým šumavským nebem zvolili ještě další pokus a nasměrovali naše kroky směrem Babůrkovským. Díky tomu, že sněhu kvapem ubývalo a vlastně nebylo ani pořádně z čeho, uvolnil se jeden pokoj na Babůrku, který Ola bystře zabukovala. Jen co utichlo stromečkové veselí z nadělených dárků a fotbalové vzrušení při turnaji s JiPeK, nastavili jsme budíky na druhý svátek vánoční před šestou, přichystali své skrovné skývy dotované Karly pekárnou, zabalili si každý batůžek a už dupali.

26.12.2002 čtvrtek

Svatý Štěpán nechal hodiny naštěstí bez posunů, takže jsme autobus doběhli sprintem bez problémů, čekání je ostatně stejně otrava. Mi+Pe měli pár set metrů náskok, takže mohli nechat v klidu řidiče natočit lístky do Vimperka, které pak ochotně zasponzorovala udýchaná ženská část výpravy. Tma po cestě zbledla a my v mlze přešli přes Vimperské náměstí, pak zase sešli a vystoupali na zámek. Tentokráte jsme zvolili netradiční cestu po červené za hlavní silnicí na Zdíkov. Už u zámku začalo prosvítat slunce, ale teprve když jsme přešli silnici a vydali se směrem na Hrabice, vybarvilo oblohu do syté tmavomodré a nabídlo skvělý zážitek mezi křišťálově třpytivými ojíněnými stromy. Jasno nás provázelo s malými přestávkami celý den a my v něm zbloudili a střihli to na Lesní Chalupy u Zdíkova. Teprve když jsme narazili na lesní asfaltovou cestu, tak jsme se zaše našli. Teploměr ve Vimperku nabízel pouze -4°C, ale zde se teplota rychle přehoupla přes nulu a každým zdolaným výškovým metrem narůstala. Když jsme pak vystoupali podél sjezdovky na Kobyle s umělým sněhem a kolem skokanských můstků na Pláně, byla rtuť už na +5°C. Tady se Ola stačila ještě zapovídat a domluvit na doučování matematiky. Zapadající slunce nám svítilo do zad a my se přes Nové Hutě propracovali až k Babůrku. Rychle jsme se zabydleli ve známém pokoji s výhledem do lesa a se šikmým stropem. Dali jsme sprchu, přestavěli nábytek, Ola dala 20 a už jsme spěchali na předpověď počasí a pak na večeři. Dofoukli jsme si řádně břicha a už mířili na kutě. Ještě teplý čajík a potom zasloužená dvanáctka.

27.12.2002 pátek

Před osmou ráno jsme vystartovali na našich povinných dvacet rohlíčků, následně jsme na oběd namazali hustě sádlem chleby a po cestě přes Hutě k nim dokoupili cibulky. Dneska jsme to vzali po zelené na Svinná Lada, Borová Lada, střihli si to na Bučinu. Sluníčko se snažilo, ale po ranních záplavách mlžných paprsků se zahalilo za clonu. Ale vůbec to nevadilo, protože i tak naprosto čirý vzduch a teplota snad 10°C dávaly úplně jarní pocit. Zásobičky jsme slupli ještě před Bučinou a na Stráž vystoupali už s plnými bříšky. Následoval ledovatý sestup k Pramenům Vltavy a pak už známá cesta do Kvildy. V plánu byl autobus v 15,40, ale protože jsme šikovní a rychlí, měli jsme skoro hodinový náskok. Nezaváhali jsme a namířili to po žluté přes Olšinku. Po sjezdovce jsme sešli do Nových Hutí. Bláto bylo v lese na kost a cesta bez problémů uběhla. Z Hutí jsme již pochodovali za občasného svitu projíždějících aut. Sluníčko ještě před západem vykouklo zpoza mraků a pozlatilo celé okolí. K večeři nás čekala zase pořádná šichta a pak už jen čajík, nachystat jídlo a věci na zítřek, naplánovat trasu a hurá na další spánkový maratón. Že se to ale hezky válí.

28.12.2002 sobota

Ráno záplavy rohlíčků, buchty, kaako a pár konvic čaje. A už se suneme zadem kolem ohrady na Pláně. Pak na Hřebenovku, Zlatou Studnu a Zhůří. Tady chvíli váháme, ale pak volíme delší trasu s tím, že když pořádně šlápnem, tak se povezeme autobusem z Kvildy v 15,30. Dneska po ránu trochu přituhlo, takže chůze po loukách a rozježděných cestách vůbec nevadila. Sešli jsme po ledovce kolem Zhůrského potoka k Turnerově chatě a pak překrásným údolím Vydry stoupali k Antýglu. Tuhle cestu by si neměl nikdo nechat ujít. Na zaoblených, ledem potažených balvanech jsme slupli naše zásoby a klouzali dál ledovou cestou. Na křižovatce "Nad Antýglem" jsme opustili směr na Horskou Kvildu a vydali se k Filipově Huti. Pořádný krpál nás donutil odsvléci svršky a trochu snížil hodinový průměr, ale ne moc. Ve Filipově Huti jsme to vzali horem po pěkné luční cestě a za chvíli byli zase na žluté. Čas neúprosně utíkal a nám na posledních pět kilásků zbývala slabá hodinka. Náš dokonalý orientační smysl nám naštěstí cestu neprodloužil a tak jsme na Kvildě měli ještě deset minut do odjezdu. Ve večerním šeru působil autobus jako koráb unášející nás do dáli. My ho ale za chvíli museli ztěžka opustit a spěchali jsme na předvečeřový ping-pong. Pak pořádná večeře, nějaký ten pohár a nanuky a už jen přichystat potravu pro zítřejší všežravce a hurá na kutě. V noci lilo jako z konve, ale o to lépe se chrupalo.

28.12.2002 neděle

Při snídani už ani nekáplo, tak jsme bez obav stlačili svých hodně rohlíčků, sbalili všechny zásoby, uvedli pokoj do původního stavu a zamávali zase na nějakou dobu nashle. Vzali jsme to přes Hrb, pak kolem Klínu do Michlovi Huti a na Lipku. Času bylo spousty a tak jsme se snažili kličkovat a těsně před Vimperkem to vzali na Skláře, kde měl nějaký exot nachystanou Noemovu archu v podobě Okalu na pontonové lodi. Proti gustu žádný dišputát, i když mu baráček stál na prudkém svahu trochu našikmo. Pak jsme ještě dali okruh strží nad Pravětínem a zbylo nám dost času na to posedět v teple na vlakovém nádraží. Odtud jsme se přesunuli na náš autobus, který nás vylodil včas v Písku, kde jsme z nádraží naběhli rovnou k VKMJPe na další nášup. Prostě pohoda. A zítra bowling a pozítří Silvester Stalone. Bye bye.