Podzim

Podzim udeřil razantně na dveře a my se rozhodli zase jednou zaměnit kancelářskou šeď za krásu šumavských hvozdů. Předpověď nám sice radila raději zelézt za pec, ale my nezměkli a dodrželi stanovený plán. Ola zabukovala předem patřičná lůžka v hotelu Zadov, který je sice pozůstatkem dob betonu, ale nabízí skvělý výhled na podhůří Šumavy korunované věžemi Temelína. Podzimní prázdniny nastaly letos od pondělí do středy. Karla ovšem trávila týden studijním pobytem se třídou v Dánsku a její návrat byl signalizován na sobotu v časných ranních hodinách. Tím se odjezd posunul až na nedělní ráno. Večer si každý nachystal cestovní batoh, sbalili jsme zásoby na tři dny a natáhli budíky před šestou.

27.10.2002 neděle

Ráno jsme pak ztuha vyskákali z postelí, slupli zbytky a vyrazili na autobus. Na Štychu jsme zkontrolovali hodiny a zarazilo nás, že ukazují pět minut před šestou. Ťuk ho. Ze soboty na neděli se měnil čas a my mohli tedy ještě hodinku spát spánkem spravedlivých. Teď jsme tedy zakroužili kolem Štychu a pak usoudili, že se nemá cenu vracet a že raději zkusíme stop. Klasické rozdělení na dvě skupiny vyslalo MP vpřed a KO byly zanechány u Václavské zastávky. Zatímco MP marně zkoušeli při pěkném ranním svítání štěstí u odbočky na Oldřichov, křehké pohlaví putovalo směrem západním. Autobus přijel chvíli po sedmé (zimní) a nalodil MP spolu s paní, která na tom byla podobně jako my. Na rozdíl od nás jí hodinky v hlavě přeřídil až syn, kterého doma zvedla z postele, aby ji odvezl do Vimperka, protože autobus nejede. Ve Volyni se nalodila dívčí polovina a kompletní jsme dorazili do Vimperka. Tady jsme přesedli na zelenou kolem říčky, která teď byla strouhou, ale když je při síle, dokáže přenášet mosty, pak nahoru na náměstí (to je fakt dost fajn - hlavně hrázděné domy z 18.století při spodním vstupu, rodný dům vimperského nakladatele ..., který zde prožil celých sto let svého života a pak brána kudy procházela Zlatá stezka z Passova. Tudy jsme opustili Vimperk a stoupali vzhůru po zelené. Kolem poledne se poněkud rozfoukalo a předpověď se začala naplňovat. V prvních kapkách deště jsme se zastavili pod stromy na oběd. Zanedlouho jsme pokračovali k rozcestníku v Sedle v Srnčím, kde jsme zhodnotili situaci a vydali se neznačenou cestou směrem k Hrbu. Déšť mezitím už slušně bubnoval a my vybalili pláštěnky. Při cestě pod Hrbem se stromy již ohýbaly jako luky a my uctivě pozorovali jejich koruny. Plánované vrcholy Hrbu a Výšky jsme raději vynechali a kolem třetí jsme ze sebe již stahovali přeprané hadříky a botky. Horká sprcha a večeře nás vzpamatovaly. Počasí se mezitím umoudřilo a nabídlo nám poklidný soumrak. Podívali jsme se na předpověď, zahráli prší a zelenou louku a hupky dupky zalehli. V noci to fičelo až svištělo a liják bičoval vše kolem. Rekordních 154 km/h sice naměřili poněkud severněji, ale i těch našich 120 stačilo na slušnou pohromu.

28.10.2002 pondělí

Ráno jsme vstali zvesela a vyrazili na snídani, která nás nezklamala. Nafoukli jsme si břicha nasadili vlhké botky a vyrazili na Přilbu. Vzali jsme to přes Hřebenovku a občas museli přeskakovat padlé stromy. Na Přilbě jsme prověřili vrcholovou knihu a pokračovali dále na Františkov. Pak jsme museli kus po silnici podél Vltavy. Ve sněhové vánici jsme zalezli pod stromy a rozbalili zásoby. Studený chleba zapíjený studenou vodou do stále ještě zaplněných žaludků moc neklouzal a tak jsme pokračovali dále na Svinná Lada. Informační středisko bylo mimo provoz a tak jsme alespoň zašli na Chalupskou slať. Sluníčko hřálo mezi černými mraky a dávalo všemu radostný nádech. Chodníček mezi klečí se jen leskl. Na jeho konci jsme se chvíli dohadovali, zda po jezírku plave kus dřeva nebo kachna. Až pohyb proti proudu nás přesvědčil o životnosti a v přesvědčení nás pak utvrdil zobák, který se na chvíli vynořil mezi peřím. Ale poryv větru přiměl kačenu schovat opět svoji mozkovnu a nás otočit se na cestu zpět. Při kličkování chodníčkem se Mirek zapomněl při ohnivém obhajování své pochybené filozofie a podcenil snížený koeficient tření. Ani trojí podhrábnutí a zásah do Petrovi hrudi však nemohly zabránit neodvratnému pádu na záda. Naštěstí upitá láhev podložená kakaovými věnečky zabránily ztrátě života či vědomí. Kakaové drobečky nám pak zpříjemnily cestu do Nových Hutí. Podívali jsme se na místní hřbitov a vyrazili k Babůrku. Tady zbývala ještě hodina do odjezdu autobusu, kterým hodlala Karla odjechať k domovu, aby nepřišla o lekci na kytaru. Na Babůrku bylo vše při starém a my si prolistovali kroniku s naším loňským zápisem. Už je to víc než rok a půl co jsme naposledy Babůrkovali. Třeba někdy příště. Pak OP vyrazili vzhůru na Výšku a MK k autobusu. Karla se nalodila a Mirek se vydal na stíhačku za dvojkou. Na Výšku dorazil obchvatem a na Pláních byla již trojka kompletní. Pomalu se stmívalo, když jsme za sebou zavřeli dveře pokoje. Po večeři jsme naběhli na točící fotbal a dali dvě série po deseti gólech. Vítězem se stal Petr, ale ne příliš výrazně. Pak následovalo počasí a část Zachraňte vojína Ryana. Pak už jen chrupkins.

29.10.2002 úterý

Ranní svítání přichystalo překrásný koncert barev a zvlněných siluet. Pak následoval koncert snídaně a nám nezbylo než sbalit své tři bágly a směřovat se na sever. Vzali jsme to přes Klostermana obklopeni azurovým nebem a sytě zeleným okolím. V kapradiní se rosily tisíce paprsků. Prošli jsme kolem Popelní hory až na Kůsov. Tady se už nabízel široký pohled na údolí pod Javorníkem. Přešli jsme stráň a sestoupili k silnici na Kašperky. Po ní jsme museli obejít soukromé pozemky, po kterých vedla dříve stezka. Pak následovalo stoupání na Javorník, opět dílem po silnici. Sluníčko se mezitím schovalo a my zasedli k obědu, který nám zpestřoval výhled na Boubín. Prošli jsme pod kapličkou a vydali se po modré do Vacova. Po cestě jsme vzpomínali na jednu z prvních dovolených, kterou jsme strávili v Rohanově ještě s Klárkou. Na autobusovém nádraží jsme zjistili bus, který nás pak krásně kličkatou cestou po všech zapadlých koutech předhůří Šumavy donesl až do Strakonic. Tady jsme naskočili do busu v 16.30 do Písku a doma byli těsně předtím, než se vrátila Karla s nepořízenou z kytary, která se nekonala. Večer následovaly k Petrově malé radosti nudle s mákem a pak k Petrově velké radosti zbytek Ryana. Ale že to byly zase jednou fakt pěkné dny.