KOMPLife
..::cesty::..
Stop 2001
©KOMP 1999, 2021

Prolog

Prázdniny začaly a my můžeme přemýšlet, jak s nimi naložíme. Původní plány cesty pod stan do Murmanska přes St. Petěrburg a následně přes Skandinávii zpět, která se měla uskutečnit od 29.6. do 20.7. s cestovkou Alvaréz, jaksi nevyšla - údajně pro malý zájem. Takže máme prvních čtrnáct dní volno, protože zájezd s World Travel na "Velkou severní cestu," což je cesta přes Švédsko, Norsko na Nordkap a pak přes Finsko a Pobaltí zpět (tentokráte se spaním v chatičkách) se má uskutečnit až od 19.7. První dny prázdnin trávíme odpočinkovou prací ve Skalách. Odtud se v úterý 3.7. přesunujeme do Písku, abychom zrealizovali náš další nápad. Cesta autostopem po Čechách. Původní záměr cestování vlak, bus, stop vykrystalizoval do podoby stopování ve dvou skupinách, s kontrolními místy a určenou trasou. Karla s Petrem navrhli osm různých tras a Ola s Mirkem pak trasy obodovali. Zvítězila varianta cesty Písek, Prachatice, Č.Krumlov, Třeboň, Slavonice, Vranov n/Dyjí, Znojmo, Tišnov, Žďár n/Sázavou, Havl. Brod, Humpolec, Pelhřimov, Tábor, Písek.

04.07.2001 středa

Večer jsme sbalili každý do svého batůžku věci na cestu, ráno přibalili jídlo a vyrazili směrem na Ražice s tím, že první setkání bude v Českém Krumlově v 11 a ve 12 hodin a v případě nezdaru pak v Třeboni do 12 hodin druhého dne. První skupina vyrazila kolem půl deváté na hlavní nádraží, kde zjistila, že vlak do Ražic odjel před pár minutami. V jemném mrholení tedy pokračovala pěšky. Přibližně v půl desáté je naložila Octavia Combi, obývaná v té době již druhou skupinou, tj. Karlou a Olou. Auto řídil chlápek, který se mírně znal s Mirkem z kurzů angličtiny v jazykové škole. Po pár minutách jsme již všichni vysedali Ražicích na odbočce do Skal. Odtud se vydali jako první opět Mirek s Petrem a dívčí duo se loudá vzadu. Ví prostě, jak na to. Za mrholení došli MP až před odbočku na Humňany, deštík se mění v liják. Dvojička se krčí pod stromem a čeká na zázrak. Je po dešti, ale zázrak se nedostavil. Při dalším pochodu je předjely holky v dodávce. Chce to prostě trpělivost. A ta přináší růže. Za Štěticemi se ale štěstí usmálo i na pěšáky, když jim zastavilo velké kombi jedoucí do Prachatic. Jak se ukázalo, šlo o pána, který bydlí na Stínadlech 422. Za Bavorovem tak mohl Petr zamávat dívčí skupině. Teď přejít Prachatice a zase zamávat. Tentokráte stačí jeden pokus a staví Škodovka 120 jedoucí do Lhenic. Složitou objížďku do Krumlova pomáhá zvládnout Peugeot místní rozhlasové stanice. Tak se Petr s Mirkem propracují k prvnímu kontrolnímu bodu, který byl určen na parkovišti pod českokrumlovským zámkem. Než se dívky dostaví, stihnou M+P doplnit kalorie v zámecké zahradě u otáčivého hlediště a ještě se pokochat pohledem z hradeb na město. Ve dvanáct se všichni scházíme u parkoviště. Jsme kompletní a můžeme pokračovat. Další setkání určujeme v Třeboni a při nezdaru pak v Nové Bystřici na náměstí. Ta by měla být naším dnešním cílem. Je chvíli po poledni a my se rozcházíme. Dívky míří na výpadovku na ČBu, MP přechází město a po drobném bloudění přechází autobusové nádraží a vyráží směrem na Kaplici. Chvíle pochodu a zastavuje automechanik, vracející se s nepořízenou z krumlovské policie. Trochu si po cestě zanadával, zakouřil a pak nás vysypal u kaplického nádraží. Všude kolem ptáci zpívali, louky voněly, a tak byla radost pochodovat. Za chvíli však zastavila dodávka a Mirek se usadil Petrovi na klíně spolu s dvěma batohy. Cesta byla tak krátká, že se dala přežít i v takto neskutečné pozici. Tak kdo bude dalším společníkem? U Pořešína se silnice klikatí k pěknému mostu z roku 1913 a pak zas nahoru kolem dětského tábora, kde v kopci dobrzdil smykem starší kombík. Celé zadní sedadlo však obývala pořádná doga. Petr takticky naskočil dopředu a Mirek se dal do přetlačování s obrovskou kolií, která se evidentně nechtěla vzdát svého panství a za trest ho pořádně poslintala. Auto minulo zamýšlenou odbočku v Besednici a zastavilo až na silnici Č. Krumlov - Třeboň asi kilák za Římovem. Dívky zatím v pohodě vyjíždí na ČBu, míjí Římov a blíží se k Třeboni. Pány zatím čeká pořádný pochod. Začínají přemýšlet, kde dnes skončí, když v tom zastavuje minivan kočírovaný dvěma hipíky. V autě voní skvělá atmosféra, hraje pohodová hudba a ani se v Třeboni nechce vystupovat. Pochod na náměstí pak zabral dobrou půlhodinu a vedl pěkně podél hradebního kanálu, u kterého se nachází městské lázně. Třeboň je protkána cyklistickými stezkami a vše zde bylo v duchu akce "Obejdi Svět," která se konala celý týden a jejímž vyvrcholením mělo být vytvoření lidského řetězu kolem rybníku Svět. Po hodině procházení se všichni sešli kousek od místa domluveného srazu na nádvoří zámku. Karla s Petrem šli na výstavu strašidel a pak se cesty zase rozešli. Ola s Karlou vyrazily k rybníku a Petr s Mirkem se dali do další etapy bloudění po městě. Našlapali své tři kilometry a dostali se na výpadovku na Jindřichův Hradec. Za hustého provozu zastavila Škoda 120 a v ní mladík s kytarou jedoucí k vodě, pak na chatu a pak zas na svatbu. Byl celý natěšený na volno. Vyprávěl o pěkném koupání na Suchdole, kde je lidí jak u moře a o pěkných cyklistických stezkách kolem Třeboně, kde lidí nebude o mnoho méně. V Lásenici museli M+P zase vyskočit a odbočkou se vydat směrem k Nové Bystřici, kde by měla být pro dnešek konečná. Dva stopy a za chvíli již všichni stojíme na bystřickém náměstí. Ola už stačila zabukovat pokoj v hotelu přímo na náměstí. Ještě jsme se všichni vydali na obhlídku města, zda nenarazíme na nějakou alternativu. Všude bylo plno, a tak jsme alespoň ve večerce doplnili zásoby. Pokoj nás příjemně překvapil, sprcha osvěžila a večeře vzpružila. Pohádka "Byl jednou jeden král" pak mnohé z nás bezpečně uspala.

05.07.2001 čtvrtek

Ráno jsme pojedli křupavoučké housky a vyrazili na své kousky. Petr s Mirkem nakoupili a vyrazili "zkratkou" směr Albeř. Dostali se tak do zad druhé skupině a odchytli stopa. Sice jen k první odbočce, ale aspoň se tak mohli svlažit po krátkém pochodu v rybníku Osika. Pak prošli sportovním táborem UK, kde mohl Mirek zavzpomínat na studentské léto. Pak ovšem bylo třeba zaplatit krásnou daň v podobě tříkilometrového pochodu. U Kláštera totiž stál poliš a odrazoval případné zájemce o milou společnost. Až za odbočkou na Landštejn zastavili starší manželé a udělali si mírnou zajížďku přes Slavonice. Zde Petr s Mirkem proběhli město a své kroužení mohli zhodnotit i z ptačí perspektivy při návštěvě místní věže. Panorama výhledu bylo korunována nejvyšší horou Českomoravské vrchoviny Javořicí. Jak večer nadšeně vyprávěly, navštívily ženy ve slavonické podzemí pod náměstím, což jim P+M neskrývaně záviděli. Po sestupu se PM vydali podél hranic na Moravu. Ve stoupání je předstihla jen jakási cyklistická rodinka. Zanedlouho však přibrzdil i vhodný povoz a posunul je do Slavětína. Pak dva zajímavě vyhlížející páni v buřinkách zpomalili svůj rakouský vůz a přenesli PM zase do vedení před cyklorodinku. Byl čas oběda, a tak byla dobrá příležitost rozvalit se pod zadumanou borovicí u silnice a pozorovat kolaře, jak míří vpřed. Při dalším pochodu Petr vzdychal, že ty cyklisty už nikdy nedoženeme a že holky jsou už dávno na Vranově, kde jsme měli na zámku ve 14 hodin sraz. Pánům zbývalo tak 35 km a ručička se blížila k 13.30. Před nimi se zjevil podivný kopeček, ze kterého se po bližším průzkumu vyklubal vojenský kryt. Sotva PM stihli cvaknout fotku a už brzdila bílá Felicie. Při jízdě se za okny zjevovaly desítky krytů v krajině, která přecházela do znojemské roviny. Z Vranova zbývá vyběhnout na zámek, kde se všichni se čtvrthodinovým zpožděním scházíme. Po nanukovém osvěžení klesáme zpět do Vranova. Po cestě holky ukazují na přehradu na Dyji, kde se před chvílí koupaly. Na odpoledne je naplánován společný pochod podél Dyje až do Čížova, což je tak 9 km. Sluníčko hřálo na 30°C, ale cesta se kroutila příjemně kolem vody až na vyhlídku u Ledové jeskyně, kde je údajně nejvýznamnější hnízdiště netopýrů na Moravě. Přístup do podzemí je ovšem zakázán a ani se nám ho nepodařilo odhalit. Po sestupu k řece a průchodu po bývalé vojenské silnici jsme došli k rozcestníku pod Čížovem - vpravo přechod do Hardeggu, vlevo tři kilometry do Čížova. Dáváme se vlevo a těsně před vesnicí prohlížíme poslední zachovaný zbytek železné opony. Stoupáme i na vratkou strážní věž a necháváme na sebe působit sílu tohoto mementa. Na kraji Čížova nás vítá infocentrum se sprchami. Po chvíli dohadů večeříme na parkovišti za obcí a pak už šlapeme na Znojmo. Dívčí duo zajistilo odvoz a u rybníka naložilo zbytek výpravy. Společně jsme dojeli až na znojemské náměstí. Hledání noclehu nám však zabralo zbylé dvě hodiny do setmění. Nakonec jsme skončili v rodinném domku v předělané prádelně vedle hotelu Dukla.

06.07.2001 pátek

Po snídani ještě vaříme zásoby čaje. Pak se v míru rozcházíme a směřujeme na druhý břeh Dyje. Obě skupiny chytli stopa do Havraníků, kde se postupně napojily na značku vedoucí k Dyji. PM s hodinovým předstihem prošli kolem slapů u "Devíti mlýnů", kterých zde stávalo pouze šest. Pak se vydrápali na Sealsfieldovu vyhlídku, která zde je na počest popického rodáka a spisovatele. Přes Popice pak následoval rozpálený pochod až za odbočku na Konice. Tady přibrzdil své koně sedlák, jedoucí ve stařičké škodověnce. Dva kilometry do znojma zabraly deset minut a byly zpestřeny různými atrakcemi. Už při rozjezdu dědoušek vystrašil okolojedoucí vozy pravým blinkrem. Troubení ho ani v nejmenším nerozhodilo a zbytek cesty strávil otočen dozadu za neustálého kroucení volantu. Poté co si postěžoval na nervózní motoristy začal vyprávět o svých vojenských letech v Příbrami. Ale to už byl čas vystoupit, přejít celé Znojmo a na kopci za nemocnicí chytit další povoz směrem na Dukovany. Krátká jízda a pak úmorný pochod po rozpálené silnici s minimálním provozem. Kolem jsou jenom seschlé jabloně neposkytující žádný stín. Krátké stopy a dlouhé pochody přemisťují pány dále přes Tavíkovice. Po cestě obhlíží pivovarský komín známý z Postřižin. Do Dalešic pak navigují Rakušana jedoucího k přehradě. Další pochod do Stropěšína ale znamená málem jejich konec. Zcela demoralizováni usedají v místní hospodě a doplňují tekutiny. Slunce už vysílá poslední šikmé paprsky a naděje na dojezd do Tišnova se blíží nule. Ale tekutiny vlévají nový život do žil. Stačí pak vyběhnout na silnici a mávnout a jede se. Nadšený mladík hodnotí při svěžím hovoru kladně naši akci. Zatím se otvírají dost dobré pohledy do údolí Dalešické přehrady. Tak tady by se skvěle vegetilo. Podvečer ve Velké Bíteši dává naději na dojezd. Teď je na řadě jakýsi zahrádkář jedoucí do Tišnova. Zde už dívky netrpělivě čekají v hotelu na náměstí. Záchrana je na dosah. Odpočinek je opravdu dost nutný.

07.07.2001 sobota

Čeká nás poslední etapa našeho putování. Kolem kláštera v Předklášteří vycházíme směrem na Pernštejn. Je sobota ráno a automobilisté vyřizují krátké objížďky po okolí. První jízda PM je s maníkem vezoucím dlaždičky, pak jakási slečna jezdící pro svatebčany. U silnice už je nachystán dobový průvod na Pernštejn. Je ale třeba pokračovat na západ. PM se v neznalosti nechávají zavézt do centra Bystřice nad Pernštejnem a musí přes náměstí šlapat zpět na objezd. Ale ani moc nelitují, protože architektura stojí za to. Při další stopu je řidič přesvědčuje, jaké skvělé koupání je u Domanínského rybníka. PM neodolají a odbočují do stínu u rybníku. Polední idylka nemá chybu. Snad jen v tom, že po příjezdu do Žďáru ve dvě odpoledne je očekávají hladové dívky. Vycházíme po dvojicích výjezdem na Sázavu. Zatímco dívky chytají stop až do Písku, PM šlapou za hustého provozu dobré tři kilometry. S lítostí vzpomínají, že auto, z kterého vystoupili ve Žďáru, mířilo až do Havlíčkova Brodu. Bezradní zasednou do stínu stromů a občas apaticky mávnou. Nakonec jim staví jakási starostlivá matka, která líčí, jak je tento úsek silnice nebezpečný. Teď přejít Přibyslav a odchytit stopa do Havlíčkova Brodu. Tady je štěstěna příznivě nakloněna. Mladík jedoucí do ČBu zastavuje až v Pelhřimově. V žaludcích to kručí, a tak při pochodu přes náměstí hledají PM nějakou útulnou restauraci. A kdo hledá, najde. Za chvíli si už se spokojeným úsměvem nechávají nosit na stůl. Zatím se venku pořádně černá. Při stoupání do kopce směrem na Tábor se ozývají hromy a oblohu křižují blesky. První kapky přerušuje dřevař jedoucí do Bechyňské Smoleče. Za okny zatím řádí bouřka v plné parádě. Navíc se pomalu stmívá. To by nebyl dobrý stoping! Dřevař vykládá o práci a o své kapele. Zajíždí až před táborské vlakové nádraží. Je skoro tma, a tak se pánské duo nechalo přesvědčit, že dnes stop stačil. Za pár minut nasedá dvojka do vláčku supějícího do Písku. Po cestě stačí Mirek ještě profackovat větev za okýnkem. Ruka zůstala celá, a tak se ve zdraví všichni scházíme po desáté doma. Dívky samozřejmě měly těžký náskok, ale to je ta emancipace. Příště jeďte stopem!