Vše zabaleno, vše připraveno, vše nachystáno, a tak hurá vzhůru k dalšímu cestovatelskému dobrodružství. Ano, po přečtení následujících řádek a stránek zjistíte, že jsme měli tentokrát před sebou relativně lehkou cestu, u které člověk nemohl čekat větší překvápka a nebezpečí. Ale čert nikdy nespí. Kam jsme tedy namířili? Na naše známé místo u Mariánských Lázní v ČR, do krásného, milého a přívětivého zámečku na Kladské. Byli jsme zde již v říjnu loňského roku, ale počásko nevyšlo tak úplně super. No, však se s našimi loňskými dobrodružstvími podrobně seznamíte na jiné straně těchto elaborátů. Tak již konečně vzhůru na cesty.

Sobota – 31.7.1999

Vydali jsme se cestou na Plzeň. Po trase se nám nabízelo hned několik možností, kde by stálo za to se zastavit. My jsme zvolili kopec s názvem Třemšín. Na silnici mezi Starým Smolivcem a Rožmitálem pod Třemšínem jsme zastavili kousíček za obcí Roželov. Místo, které bylo upraveno jako malé parkovišťátko nese krásný název – Na Dědku. Zde jsme povoz zanechali a vydali se pěšmo. Šlo se po široké, dobře udržované lesní cestě. Kousek od silnice jsme po levé straně viděli dětský tábor plný čilého života. Celou cestu nás vedla červená turistická značka. Po mírném stoupání, vyplněném sbíráním lesních plodů (spoustu nádherných borůvek), jsme asi za 3 kilometry dorazili na rozcestí. Zde byl postaven prostý pomníček od lesmistra Karla Gangloffa. Na tomto rozcestí jsme se dali vlevo a po dalším kilometru jsme již byli na vrcholu Třemšína. Ocitli jsme se v nadmořské výšce 827 metrů. Stojí zde kaplička z roku 1771, která je viditelně udržována. Že nejde o žádný náročný výstup, nám potvrdili i cyklisté, kteří se vynořili z lesa přijedše po modré značce. Vyšli jsme ještě asi 200 metrů za kapličku po žluté turistické značce, abychom se nejen nadlábli malin, ale hlavně se dostali k rozhledně. Byla sice v horším stavu, ale přesto dostatečně bezpečná pro to, abychom si nenechali ujít výstup na ní. Bohužel jsme nebyli odměněni dostatečným pohledem po okolí, neboť sousední stromy vyrostly nad únosnou mez. No nic, i tak tam bylo pěkně. Seběhli jsme kousek pod vrchol Třemšína a na nádherném hebounkém mechu jsme se nadlábli. Poté nás čekala jenom zpáteční cesta k autu, kde jsme byli cobydup. Cesta dále pokračovala směrem na Mariánské Lázně. Po překonání hlavní silnice na Karlovy Vary jsme se dostali do Úterý. Ne, není to omyl, je sobota, jak bylo napsáno v úvodu. Jde pouze o vtipný název malé obce. Získala ho podle tržního dne. Na návsi mají pěknou renesanční radnici z roku 1561 a hrázděné domy. V serpentinách nad městečkem je mezi stromy pěkná kaplička. Pár kilometrů za Úterým se nachází klášter Teplá , založený roku 1193. Za klášterem se nachází samotná obec Teplá. Tam jsme korunovali náš příjemný den. Zastavili jsme se v místním pohostinství. Usadili nás samotné v místnůstce a začali nás obletovat. Dali jsme si knedlo-vepřo-zelo, Ola s Mirkem variantu se špenátovými knedlíky. Bylo to super. Akorát knedlíků bylo tolik, že se vše nevešlo na talíře, a tak pan hostinský donesl šťávičku zvlášť. No prostě lahoda. Pak už nezbylo nic jiného než se překulit do auta a dojet do Kladské. Tam už jsme byli očekáváni. Hned nás ubytovali do pěkného pokoje pro čtyři uondané človíčky. Vybalili jsme, ulehli a usnuli spánkem spravedlivých.

Neděle – 1.8.1999

Dnes se nám snad splní menší přání. Když dávali v televizi moc pěkný seriál o rozhlednách (uváděný Luďkem Munzarem), padla nám do oka nádherná rozhlednička. Dlouho jsme netušili, o kterou jde, ale pátrání vedlo k cíli. Jednalo se o rozhlednu na Krásenském vrchu. Pak už jen vzít mapu a lokalitu najít. A ejhle! Jsem kousek od Kladské. No kousek. Nějakých 25 kilometrů. Ale co to pro nás je. Takže vzhůru na krásnou rozhlednu u Krásna. Ráno jsme vše potřebné zabalili. Bylo krásně (to je snad naschvál vše krásné – já chci taky), takže jsme kromě jídla a pití mnoho věcí nenesli. Z Kladské jsme vyšli směrem na Prameny. Po chvíli odbočka vlevo na žlutou turistickou značku. U rybníka Paterák jsme se napojili na modrou a dále po zelené. Bylo neuvěřitelně nádherně a kam se člověk podíval, tam ho potěšil úchvatný pohled, obsahující pohodu, klid, utěšenou přírodu. Asi 4 kilometry před Krásnem jsme se napojili na silnici a po té jsme dorazili již k cíli. Pár desítek metrů před vesničkou Krásno jsme byli odměněni za vykonanou cestu pohledem na Krásenskou rozhlednu. Koukněte se s námi jak nenápadně tam v dáli vykukuje. Prošli jsme vesničkou, koupili pohled vydali jsme se po žluté k samotné rozhledně. Už zde okukovalo několik lidiček a další postupně přicházeli. Celí natěšení jsme se vrhli na stoupání vzhůru. Rozhledna je celá z kamene. Na její vrchol se dostanete po vnějším spirálovém ochozu. Byla vybudována v letech 1933-35. Nyní je nově opravena. Na obvodovém kamenném okraji rozhledny jsou umístěny keramické tabulky s popisem míst, která v dáli vidíme. Z rozhledny jsme seběhli na opačnou stranu, než odkud nás přivedla žlutá. Dostali jsme se k tzv. Dlouhé stoce, která nás povede vlastně až na Kladskou. Jedná se o 24,5 kilometrů dlouhý umělý kanál, široký 2 metry. Byl vybudován v letech 1531-36. Vodou z Kladského rybníka napájela drtírny rudy v okolí Krásna, sloužila i k plavení dřeva. Dnes je převážně zarostlá, ale k nalezení cesty zpět nám docela posloužila. Z lesů a luk jsme se vyloupli na silnici před Novou vsí. Po této asfaltce jsme šli nějaký ten kilometřík až ke kopečku nazývanému U tří křížů. Stojí zde skutečně tři kříže. Byly zde na hadcové skalce postaveny roku 1859. Původní kamenný kříž se zachoval pouze jeden. V celém okolí je chráněné naleziště květeny a typických lučních společenstev.

Teď už jenom několik kilometrů po zelené, pak po žluté no a jsme u Kladského rybníka. A skutečně, vytéká odsud již zmíněná Dlouhá stoka. To se to dnes bude po té cca padesátce spát.

Pondělí – 2.8.1999

Dnešní den pro Mirka začal trochu netypicky. Nějak mu nešlo dospat, a tak ještě před rozbřeskem vylezl z okna a po horolezeckém sestupu se dostal z našeho prvního patra na zem. Díky Mirkovo akci se s námi můžete potěšit pohledem na krásu svítání u Kladského rybníka. No není to nádhera?

Po probuzení ostatních (normálních) členů rodiny a dalším snídaňovém nábuchu se vydáváme na další výleteček. Tentokrát sestoupíme do města nedalekého, a to do Mariánských Lázní. Město jsme prošli, došli si na dobrý oběd a vydali se na další rozhlednu. Jmenuje se Hamelika. Od ní jsme se vydali na další plánovanou zastávku. U hotelu Krakonoš mají nový areál, v němž naleznete spoustu miniatur významných českých staveb. Pár kroků od Červené Lhoty vás dělí od českobudějovické Černé věže a kostela. Pak se stačí jen otočit a vidíte před sebou horu Říp. Za rohem se v příjemném polostínu rozkládá Staré Bělidlo. Vše je tak dokonalé, že člověk už čeká, kdy se otevřou dveře a vyjde miniaturní Babička Boženy Němcové. Majitelé a provozovatelé tohoto areálu slibují další rozšiřování. Tak neváhejte!

Nyní již musíme pomalu hledat cestu zpět. Menší zkratkou jsme se dostali na červenou. Ta nás dovedla až ke Smraďochu (myslí se zdejší lokalita – lesní rašeliniště s několika vývěvy plynného oxidu uhličitého a sirovodíku, odtud zřejmě název). Další kroky nás dovedly k prameni Farské kyselky. Teď hezky po červené přes Lovecký pahorek až na silnici ke Kladské. Ač jsme měli v nohách opět dobrých 20-25 km, Karla s Petrem si dali sprintérský závod. Kladský Vítěz neznámý. Ještě jsme si obešli rybník po naučné stezce.

Úterý – 3.8.1999

Dnes jsme vzdali pěškobus a jako správní turisté nasedli do auta. Vydali jsme se poznávat další rozhledny a rozhledničky vzdálenější od našeho místa pobytu. První zastávkou nám byl Chodov. Zde se nám, jako již při minulé návštěvě, zalíbil barokní hřbitovní kostel sv. Vavřince z let 1725-1733. Z Chodova, který nás již více neupoutal, hurá na sever. Po projetí Nejdku jsme se dostali do obce Tisová. Zde již začínala žlutá turistická značka. Ta nás dovedla na Tisovský vrch, kde stojí moc pěkná, bohužel ne zase tolik udržovaná, rozhledna. Po kruhovém obhlédnutí okolí z ochozu kamenné rozhledny jsme v těsném sousedství chutně poobědvali. Následně jsme se vrátili k samohybu. Silnička z Tisové nás vedla přes Nové Hamry klikaticí do Horní Blatné. Po nepatrném bloudění a hledání jsme se rozjeli směrem na Boží Dar a vesničku Bludná. A to souběžně se zelenou značkou. Asi po 2 kilometrech jsme zabočili vlevo na červenou. A vzhledem k tomu, že silnice zde byla v pohodě sjízdná a udržovaná, dojeli jsme až k cca 1 km daleké rozhledně. Bohužel cenou za pohodlný příjezd bylo, že vedle rozhledny byla vysílačka a vše zde bylo obsazeno telekomunikacemi. V každém případě jsme se na další zajímavou rozhlednu nedostali. Nu což, nemůžeme mít vše. Následují Abertamy a výjezd na Plešivec. Zde je rozhlednička, která vyrůstá z příjemné restaurace. Tu jsme ovšem nenavštívili, neboť jsme měli vlastní zásobičky. Po projetí Božího Daru, kde jsme minuli (po levé straně) hraniční přechod, končíme pod Klínovcem. Jde, jak zajisté víte, o nejvyšší vrchol Krušných hor, vysoký 1224 m n. m. Auto jsme nechali na kraji lesíka, který vrchol pokrývá. Po červené značce se dostáváme na samý vrchol. Dominantou je 80 metrů vysoká telekomunikační věž, kam nás samozřejmě nepustili (pravda, ani jsme to nezkoušeli). Hned v sousedství najdeme ve změti přilehlých, polozřícených budov 24 metrů vysokou rozhlednu z roku 1884. Bohužel, jak vidno též z fotografií, stav celého areálu je neutěšený, ba mizerný. To nám však vynahradil místní „šoumen“. Nevíme, byl-li to místní zaměstnanec-průvodce nebo bezdomovec, ale věděl zajímavé věci. Vystoupal s námi a dalšími asi 10 cyklisty nahoru a podával zasvěcený výklad. Nutno říci, že rozhled byl moc pěkný. Vidíte kolem dokola, jak do vnitrozemí, tak za hranice do Německa. Po opuštění rozhledny jsme ještě obešli místní penzion. Ten byl naopak ve vynikajícím stavu. Při cestě k autu jsme se stavili u skokanského můstku. Odtud byl též krásný pohled za hranice. Již jsme začínali být naplněni novými dojmy, informacemi, pohledy a rozhledy, že jsme se pomalu začali ubírat k dočasnému domovu. Opět jsme se vrátili na hlavní tah Boží Dar - Karlovy Vary. Po ní jsme dojeli s přibrzděním v Jáchymově do Karlových Varů. Naše nejznámější lázně jsme již dříve prohlédli, a tak jsme tentokrát mířili rovnou k cíli naší cesty – ke Goethově vyhlídce. Vary je třeba objet jakoby směrem na Prahu. Jakmile se octnete přibližně na jihovýchodě města, je třeba zahnout z hlavní komunikace vpravo do části Hůrky. Jakmile křížíte žlutou turistickou značku, zahněte opět vpravo. Dostanete se na užší silničku mimo zástavbu. Je možné jet asi až na vrchol zdejšího kopečku, ale my jsme povoz nechali u zdejší hájovny. Zbylý asi jeden a kousek kilometru jsme došli pěšky. Uprostřed lesa jsme objevili nádhernou rozhledničku Goethovu. Ještě nás nechali vystoupat nahoru, přestože se chystali již zavírat. Bohužel okolní vzrostlé stromy bránily výhledu. Přesto se nám zde docela líbilo, hlavně prostředí příjemného lesa. Teď už opravdu zpět na večeři a do pelíšku, abychom byli opět zítra ve formě na návrat domů.

Středa – 4.8.1999

Ráno opět krásné a pro nás nastalo loučení. Loučení s milou Kladskou. Snad se zde zase brzy objevíme. Takže AHOJ!!! Sjeli jsme k  Lázním Kynžvart, projeli jsme je a na okraji u žluté turisťačky (turistické značka) jsme zaparkovali. Po žluťasce jsme se vrhli do lesa a s nepatrným blouděním a hledání našla děťátka na Zámeckém vrchu zříceninu hradu. Vše jsme poctivě proběhali a prolezli, samozřejmě posvačili. Při pohledu na mapu jsme zjistili, že hned za hranicemi u Německého Mähringu se nachází také rozhledna. Vyrazili jsme tedy přes Tři Sekery tímto směrem. Zastavili jsme u obory před Broumovem. V  Mähringu jsme hledané místo brzy objevili. Je zde kostelík, jakožto vzpomínka na vlast místních, kteří byli odsunuti z blízkého českého příhraničí. Před kostelíkem upoutá zvláštní křížová cesta. Z boku duchovního stánku se dostanete do nízké věžičky, z níž lze vidět do Čech. Pohled je stejně příjemný jako celé okolí, typicky německým způsobem vzorně upravené a čisté. Opustili jsme Německo a nabrali směr Písek. Vzhledem k časové rezervě jsme ještě zastavili v Tachově. Mají zde příjemné náměstíčko i s celým okolím. Při pár krocích navíc naleznete netušená zákoutí a pohledy. Bohatě jsme si opět užili výletů i míst, která se nám za celou dobu našeho sice relativně krátkého, zato krásného a příjemného cestování naskytla. Stačí se porozhlédnout kolem sebe a člověk objevuje další netušené krásy naší země. Zase na dalších cestách nashledanou.