Další z řady krátkých víkendových výpadů nás zavedl do České Kanady. První zastávku jsme zvolili v Jindřichově Hradci. Rybník Vajgar v těsném okolí zámku nabízel nesčetně uklidňujících pohledů. Pohodově vypadal i slušně opravený zámek. V interiérech nechyběly ani ukázky středověké kuchyně. Po prohlídce jsme nezaváhali a vystoupali na věž, jejíž ochozy umožnily pozorovat celý zámek, město i jeho okolí pro změnu z ptačí perspektivy. Dlouho jsme se točili do všech stran. Nakonec jsme se ale přece jen museli rozloučit a sestoupit opět na zem. Tentokráte přímo do zámeckých zahrad. I tady se bylo na co dívat. Na další cestě jsme se neopomněli zastavit na obhlídku úzkokolejné železniční trati vedoucí z JH do Nové Bystřice. My jsme však tentokráte zamířili do Slavonic. Přestože leží v těsné blízkosti hranic s Rakouskem, působí úplně klidným dojmem. Ne že by tu nebyli připraveni na turisty, ale nenásilně. Možná je to také způsobeno našimi pocity. Máme tyto kouty spojeny se zapovězenou krajinou a pojem Česká Kanada u nás v dětství vyvolával dojem dobrodružství. A to nás samozřejmě čeká i dnes. Přestože jsme motorizováni a ani hranice pro nás neznamenají žádné omezení, přesto příroda zůstává naštěstí nepodmaněná. V podvečerním šeru parkujeme na lesní cestě nedaleko Cizkrajova. Rozbíjíme stan a už si spokojeně chrupeme. Zanedlouho nás budí bubnování deště. Zavrtáváme se ještě hlouběji do spacáků a nic nám nechybí.

Ráno už jen mrholí, ale s cestou to vypadá bledě. Před námi je rozbahněný pruh plný louží. Rychle balíme a startujeme. Kola prokluzují a my už přemýšlíme o nějakém traktoru, který nás zachrání. Ještě jeden pokus. Mirek se opírá do zadního blatníku, Ola párkrát polechtá pořádně motor a sláva. Jsme aspoň na chvíli zachráněni. Další výmoly už jsou naštěstí mnohem mělčí, a tak nás čeká jen pár smyků. Vjíždíme do "bezpečí" asfaltového hada. Ten nás za chvíli dovede do Dačic. Zde je v první řadě potřeba provést hygienu těl i auta. Zase jsme si trochu podobní, a tak můžeme pátrat trochu po místní historii. Stoupáme na věž a pozorujeme panorama městečka, kde spatřila světlo světa první kostka cukru. Zámek prohlížíme jen zvenčí. Prohlídku si necháváme až do Telče, kde zanedlouho kroužíme po náměstí s morovým sloupem a renesančními štíty. Postupujeme k zámku a důkladně se seznamujeme jak s vnitřními prostory, tak i se zahradou. Na zpáteční cestě přes Tábor nás čeká ještě jeden historický kousek. Stoupáme do věže hradu Roštejna, který působí zcela opuštěně. Nahoře nám však mlha dovoluje jen pohled do nádvoří. Až při odchodu zjišťujeme, že i zde jsou nějací správci a průvodci. Tak někdy příště.