Lovecký zámeček v Kladské jsme objevili při procházení nabídek různých cestovek. Zbývalo jen zavolat a domluvit volný termín pro další akci v krajích doposud neprozkoumaných. Volba padla na podzimní prázdniny ve víře, že budeme mít štěstí na počasí. Dopadlo to však jako obvykle, ale náladu nám to nezkazilo, ba naopak.

Cestu jsme zvolili podél jihozápadních hranic. Na cestě jsme tedy nemohli vynechat Domažlice, Horšovský Týn ani Tachov. Při kličkování jsme to vzali i přes Klenčí p/Čerchovem, kde jsme zkontrolovali jeden penziónek vypsaný z nabídek. Ale odolali jsme a posunuli se na náš úplně nejvíc nejvytipovanější cíl. A tím byl lovecký zámeček v Kladské, v současné době pod správou Lesů ČR. Přijeli jsme až za úplné tmy. Déšť ustával, ale nedávná bouřka způsobila výpadek proudu. V recepci jsme se nahlásili jako ti tři co jsou vlastně čtyři a vyfasovali svícen se zapálenými svíčkami. V mihotavém světle jsme se přesunuli do našich dvou pokojů v patře. Zdálo se, že za každým rohem číhá nebezpečí, navíc lovecké trofeje po stěnách působily docela strašidelně. Šmátrání a nejisté kroky nám moc sebejistoty nepřidali, a tak jsme byli rádi, když jsme po večeři u svíček zalezli do peřin.

Ráno nás čekala úplná hostina. Snídaně se zde totož podává docela stylově u velkého oválného stolu tak pro 24 lidí. Vyřezávané židle potažené kůží, žádné cetky, prostě atmosféra středověku. I porcelán byl stylový. A co je hlavní - stůl se prohýbal pod jídlem. Tak jsme mu poněkud odlehčili… A abychom zase naopak odlehčili svým bříškům, vydali jsme se pěšmo do Mariánských Lázní. Cesta vedla lesem po asfaltu, ale bez deštníků to prostě nešlo. Kraj města nás vítal dost promrzlé. Úpěnlivě jsme hledali nějaký přijatelný lokál, který by nás trochu vzpružil. Ale nabízely se samé čtyři hvězdičky. Tady jsme ve svých zablácených šusťákovkách působili poněkud exoticky. Nakonec jsme zvolili méně hvězd a více pohody. Teplo a radost z jídla rozhodně menší nebyly. Prochodili jsme lázeňskou kolonádu, dali si lázeňské oplatky a vyrazili zpět. Docela rádi jsme dali horkou sprchu a slupli část svých zásob na pokoji. Dole u krbu jsme pak spokojeně předli při zkoumání různých úlovků rozvěšených po stěnách.

Tak dneska žádné pochody, po opět skvělé snídani startujeme draka. Ale déšť to nezastraší, spíše naopak. Míříme na Loket, tajemný to hrad. Celé město uzavírají do svého zajetí hradby, které kopírují členitý tok Ohře. Takový Český Krumlov II. Pokračujeme do Karlových Varů. Trochu komplikovaně parkujeme, ale to nám nebrání projít celé centrum. Děsivý hotel Komunista nás trochu děsí, ale spousta jiných míst působí příjemně. Cestu přes park na kopci nad městem necháme na jindy. Vracíme se přes Bečov n/Teplou. Procházíme zámeckou zahradu a možná i celý zámek. Tak dneska jsme se trochu projeli. Za odměnu spěcháme v Kladské do přilehlé chaty, kde vaří stylovou zvěřinu. Večeře na rozloučenou musí být přece v loveckém prostředí.

Poslední snídaně je opět skvělá. Máme sbaleno. Tak tedy zase někdy nashledanou. Míříme do Lázní Kynžvart. Zámek bohužel zrovna opravují a tak okukujeme jen zvenku. Odbočujeme směrem na Dyleň. Ale naším cílem je tentokráte samý "Střed Evropy". Mrholení nás provází lesní pěšinou. Clona je otevřená naplno a stejně to nestačí. Tak tady v 19. století určili na základě zeměpisných měření těžiště Evropy. Ono je jich zřejmě na mapách více a nelze je přesně určit. Ale působí to příjemně, být na chvíli středem, byť ne vesmíru. Celou cestu zpět jsme nabiti sebevědomím. Doufejme, že se promění v další pozitivní nápady při objevování našeho světa.