Polsko jsme zatím okusili jen svátečně při několikahodinových výpadech z Bedřichova a z Tater. Teď jsme chtěli tuhle placku projet trochu důkladněji a zjistit, jak to s těmi polskými veksláky je ve skutečnosti.

V Písku jsme zabalili, přibalili babičku z ČBu a jede se. Kolem Ještědu vedla cesta do Liberce, kde nás už očekávali MM. Přespali jsme a už jen ve čtyřech přejeli kolem Harachova na Wroclaw. Polské silnice nás překvapili širokými odstavnými pruhy. Po čase jsme zjistili, že se tyto pruhy používají běžně pro jízdu a silnice pak slouží k předjíždění. Poněkud nebezpečné, ale rychlé. Za chvíli jsme přivykli a už jezdíme po "polsku." Z klidu nás vyvádí až odstavený kamión. Teď už jedeme s očima na stopkách. Historické centrum Wroclavi nabízí spoustu renesančních štítů a barev. Kostelů je zde stejně jako v celém Polsku požehnaně. Ulice jsou jako vymydlené. Zato Lodž působí dost otřesně. Moderní architektura zřejmě vytváří podhoubí pro nepořádek. Nebo je to spíš v ní mnohem patrnější. Navíc nedostatek zákoutí otevírá vnitřnosti města světu. Běháme ulicemi a sháníme něco na zub. Usazujeme se v čínské restauraci. Pohled do jídelního lístku a odchod. Ne že by tu neměli dobroty, ale ty cifry... Raději si přebíráme celé grilované kuře ve stánku na ulici, dokupujeme chleba a limonádu v obchodě, a na lavičce vše chutě pořádáme. Stmívá se a nás čeká první noc. Penzióny vypadají poněkud ošuntěle, ale je to spíše kategorií, které dáváme přednost. Ostatně jsme v Glowně, tak co bychom chtěli. Nakonec nocujeme v paneláku nedaleko továrny. Vrátnice jako ve fabrice, ale jinak to jde.

Tak je tu Varšava. Moc toho nečekáme. Válka měla podle omílaných informací historii zcela zrušit, ale naštěstí tu z ní zbylo dost a dost. Parkujeme za hradbami. Dostáváme se přes opevnění do vnitřní části města. Na leteckých pohledech vypadá Varšava docela fajnově. Opět spousty kostelů, renesanční domy na náměstí a stovky krásných detailů. Cihlové hradby přímo dýchají středověkem. Okukujeme galerii v hradbách, ale odcházíme s prázdnou. Ve stáncích na náměstí vybíráme tričko, ale Karla asi polskou trofej oželí. Při návratu míjíme kostel, odkud pochází Jan Pavel II., papež římský. Teď už míříme na jih. Zastavujeme na večeři, kde vzdycháme nad zteplalým pivem v láhvi. Po několika výzkumných výpadech k baru zjišťujeme, že tu všechno řeší ledem. Nabíráme plnou mísu a chladíme. Další zastávka je v Kielce, kde popravdě nic kromě kostela nenacházíme. Ani nocleh. Dojíždíme do Miechowa a parkujeme u skromného penzionu mimo centrum. Ostatně tady asi ani žádné není. Postele jsou pořádně tvrdé, ale nám to zas tak nevadí.

Chvíli po svítání vyrážíme do Krakova. Místní hrad je perlou Polska. Ne nadarmo je zařazen mezi památky UNESCO. Nevynecháváme ani náměstí a desítky kostelů. Z polského Těšína přejíždíme městskou celnicí do Českého Těšína a zastavujeme až v Ostravě. Jsme dost překvapeni, že nás místo těžebních věží a socialistických staveb vítá stylové náměstí. Déšť, který nás provázel už z Krakova, se konečně uklidnil a nechal nás se v klidu procházet a obdivovat historii. A hurá na jih. Po cestě se ale nesmíme zapomenout pořádně nacpat.