Z předchozí slovenské akce nám zbyly ještě značné rezervy. Jak finanční, tak povětrnostní. Navíc jsme během letního pobytu zjistili, že mimosezónní pobyt je za polovic. A tak, když se přiblížily podzimní prázdniny, svištíme opět na východ. Tentokrát to bereme napřed více na jih. Cesta přes J.Hradec a Třeboň se ukazuje jako skvělý tah. Po pár hodinách již vjíždíme do Vídně. Parkujeme kousek od Prateru, kde se chceme potěšit nezvyklými atrakcemi. Sledujeme starty pseudokosmíčů na věžích a výstřely dobrovolných obětí v ocelové konstrukci přivázané na gumách. Za pár let se Ola s Mirkem nechají podobně vystřelit na Matějské v Praze, ale zatím to působí hodně exoticky. Volíme vyhlídku na obrovském ruském kole, a nelitujeme. Pod námi se rozprostírá celá Vídeň. Po přistání obhlížíme ještě chvíli atrakce a pak se přesouváme blíže k náměstí. Kolem nás projíždějí bryčky a my se točíme kolem typické střechy Stefansdomu. Ještě zapátrat po Mozartových stopách. Důkladně obhlížíme Hofburg. Odpoledne pokročilo a my přejíždíme na Slovensko. Bratislava nás vítá v nočních odlescích. Přejíždíme Dunaj.

V dopoledním slunném podzimu procházíme Nitrou.

Odjíždíme a stoupáme přes Nízké Tatry. Takové záplavy sněhu jsme nečekali. My nížinní lidé jsme vždy šokování, když vyjedeme o pár set metrů výš. Krystalky září pod azurovým nebem. Mává nám hradba Vysokých Tater. Konečně je vidíme v plné parádě. Permon je na nás přichystán. Je tu pohoda snad ještě větší než o letních prázdninách. Už se těšíme na příští tři snídaně.

Parkujeme v Tatranske Poliance a míříme na Sliezsky dom. Dneska je to pěkně pod mlhou a my si začínáme zvykat na zimní teploty. Konečně jsme v půli cesty. Likvidujeme oběd a kličkujeme zpět. To se bude v noci krásně spát. Ještě pár temp v bazénu a potěšit se pohledem na zlatavý Kriváň.

Přejíždíme do Tatranské Lomnice. Už se těšíme na výjezd na Lomnický štít. Obloha je temně modrá. Věříme, že dohlédneme až do Čech. Ale chyba lávky. Horní část lanovky se opravuje. Lanovkou tedy stoupáme alespoň na Skalnaté pleso. Přestože tu nejsme poprvé, uchvacuje nás skvělý rozhled do údolí Popradu. Závěrka cvaká v pravidelném rytmu. Kolem Skalnaté chaty směřujeme klikačkami pod lanovkou zpět do Tatranské Lomnice. V odpoledním slunci se nahříváme a chroupeme své kedříky. Čeká nás pořádná večeře a dlouhý spánek.

---

Kriváň v ranním úsvitu nám mává na rozloučenou. Ještě zvládnout snídani a můžeme nasedat. Bylo nám tu skvěle. Několikrát zastavujeme a fotíme bělostné zuby ukusující z modré oblohy. Přejíždíme do Žiliny. Tady není po sněhu ani památky. Zato sluníčko nezahálí. A tak se koupeme v jeho paprscích. Nashledanou bratia Slováci, někdy příště. Večer už zase chrupeme ve svých.