Tip na Šámalovu chatu jsme dostali od V+S, kteří zde konali jakousi služební akci. Mirek zamluvil jediný volný pokoj a bylo to. Ani nám nevadilo, že je dvoulůžkový. Směle jsme vyrazili na sever. Po cestě Českým středohořím jsme absolvovali nejednu odpočinkovou pauzu a neminula nás ani exkurze v libochovickém zámku a terezínské pevnosti. Pak už jsme směle mířili do Ústí n/Labem, abychom obšťastnili Evu s Jirkou, spolužáky z matfyzu. U nich jsme strávili skvělý večer a druhý den s nimi pak vyrazili na vyhlídku na skalním ostrohu a následně pak na pořádný nábuch v restauraci Na Růžku.

Odpoledne pak pokračujeme podél Labe na Děčín, uhýbáme na Českou Kamenici, kde prohlížíme skleněné sbírky v místním muzeu. Za Novým Borem sjíždíme z hlavního tahu směrem na Sloup. Tady nemůžeme vynechat kamenné varhany. Nadšeně běháme kolem a s obdivem pozorujeme odvážlivce, kteří šplhají po odtrhaných blocích. My vystupujeme na vrchol raději po pěšině. Adrenalinu máme v krvi asi méně, ale rozhled je stejný. Odpoledne je už v samém závěru. Objíždíme Liberec severní cestou a stavíme na obhlídku u přehrady na Fojtce. Pohled do mapy dává naději na průjezd do Bedřichova. Neodradí nás ani zákaz vjezdu. Už jsme zajeli příliš daleko a vracet se nám nechce. Sjíždíme polní cestou, ale průjezd nám nekompromisně ukončuje závora. Pár metrů za ní vidíme silnici kam míříme, ale nezbývá nám než si dát ještě jednu terénní jízdu a za soumraku dorazit do Bedřichova. Opět jsme nuceni vjet do zákazu vjezdu. Tentokrát je to však správná cesta k Šámalově chatě, která se před námi ukazuje v celé dřevěné kráse. Rychle vybalujeme v našem podkrovním pokojíku a vyrážíme na obhlídku okolí. Důkladný průzkum však budeme muset ponechat na další dny.

Dnes nás čeká Liberec se svojí dominantou - Ještědem. Parkujeme u místní restaurace s příslibem, že půjdeme na večeři, a vyrážíme na vrchol. Kličkujeme pod lanovkou a rozhledy jsou stále vyšší. Konečně se vydrápeme na vrchol. Kroužíme kolem, fotíme a říkáme si, jak by se odsud krásně letělo. Ale my jdeme opět po svých a bereme to delším okruhem. V lese rozkládáme polední bivak a likvidujeme zásoby. Cesta dolů se pořádně protáhla, a tak jsme rádi, že v restauraci, před kterou jsme parkovali, ještě nezavřeli.

Ranní sluníčko nás přivítalo ve veselé náladě. Dneska si dáme pořádný okruh. Bereme to směrem na Jizeru, která se svou výškou 1122 m n.m. je nejvyšším vrcholem Jizerských hor. Oběd si vychutnáváme přímo na vrcholu. Času je dost, nohy nebolí. Pokračujeme mezi oschlými stromy na další vrcholy. Míjíme Polední kameny a šplháme na Frýdlantské cimbuří. Už je dost pozdě a my se snažíme zkrátit zpáteční cestu. Ale ztrácíme značku a ocitáme se v dost neprůchodném terénu. Bereme za vděk první cestou, která nás potká. Ta nás ovšem odvádí poněkud na východ. Už je tma a my konečně narážíme na rozcestník. Moc naděje nedává. Zbývá nám nějakých pět kilometrů po lesní cestě. Petr už cválá na koni v podobě Mirka a Karla statečně cupitá. Konečně se objevuje věžička chaty a nás čeká zasloužená pozdní večeře. Přesto, že je už deset, dočkáme se sekané svíčkové s knedlíkem. V noci Karlu, která spí na karimatkách na zemi, trochu zlobí myšky, ale zůstává celá.

Nohy ráno pěkně bolí. Volíme tedy opět směr Liberec. Parkujeme kousek od místní ZOO. Zvířata vypadají spokojeně stejně jako my. Poklidná atmosféra nám nabízí skvělou relaxaci. Přesunujeme se do botanické zahrady. Jestli byla zoologická pohoda, tak tady je to balzám na duši. Na skvěle upravené pavilóny i venkovní cestičky budeme ještě dlouho vzpomínat. Den zakončujeme obhlídkou líbivého náměstí. Dneska jsme si fakt dost odfoukli.

Přes noc se zatáhlo a deštníky přijdou vhod. Míříme směrem na Harrachov. Z auta pozorujeme můstky a odbočujeme na Mumlavský vodopád. Pod deštníky obcházíme kolem. Teď nás čeká pěkná fronta na přechod. Konečně jsme se dočkali. Přejíždíme přes Sklarskou Porebu. Sledujeme Sněžku ze severní strany a míříme do Jelenie Gory. Polsko stačilo. Vracíme se přes Habartice a Frýdlant, kde si dáváme pořádně do nosu.

Dopoledne ochutnáváme do třetice Liberec. Prohlížíme komerčně využívaný zámek a místní antikvariát. Potřebujeme ještě nějakou kulturu, a tak se přesouváme do Sychrova. Prohlídka zámku nás nalákala. Pokračujeme na Hrubý Rohozec. Ale tady jsme už po zavírací hodině. Procházíme zámecké zahrady a přemýšlíme, kam dál. Míříme na Turnov a podél Jizery na Malou Skálu a zříceninu Frýdštejn. Večer je opět v plném proudu a my naposledy uleháme v Šámalově chatě.

Poslední pohled a vyjíždíme zpět k domovu. Míjíme Trosky a parkujeme u Prachovských skal. U vchodu zakupujeme mapu a nevynecháváme ani jednu vyhlídku. Celý den tak lezeme nahoru a dolů a spokojeně usedáme do vozítka. To nás bere přes Sobotku. Stavíme u Humprechtu, ale už je zase pozdě, takže jen ťukáme na bránu. Sluníčko usíná a po pár hodinách ho následujeme i my, v teple domácích peřin.